Včera přijaté kotě Neklánek pořád jen papá a spinká. Je šťastný, že se pořádně nají a konečně se vyspí v měkkém pelíšku a v teplíčku. Je to strašné pomyslet, kolik kočiček nemá, kam složit hlavu a hledá jídlo u popelnic stejně jako Neklánek. Většina popelnic je navíc zavřená a co je v nich za odpadky musí být též hrůza. Je mi tak líto všech takových kočiček. Přitom je Neklánek zvyklý na lidi, je hodně mazlivý. Bolí mě z toho srdce.

Dneska odjel do nového domova kocourek Perseus. Protože má stále tekoucí očičko a užívá léky, odjel s celou výbavou na uzdravení. Byl to takový Sluníčkový „šáša“, bylo ho všude plno, byl pořád veselý, hravý a mazlivý. Nic ho nevyvedlo z míry, ničeho se nebál, pomáhal s každou prací. Je tu po něm smutno.

Mimino Tamarka se pořád nemůže přicucnout k dudlíku na lahvičce. Takže dudlík olizuje a já jí musím mlíčko do pusinky vymačkávat. Je to trdlo. Je moc krásná.

Venku je na můj vkus už velká zima a tak jsem přestěhovala dovnitř, do velké místnosti koťata Peugeotka, Nikouška a Hope. A tak mi k práci na počítači přibyli další dva pomocníci – Peugeot a Hope. Přidružili se k Bětušce, Jollymu a Andromedě.

Zítra přestěhuji do horního pokoje Fíldíčka a rezavobílá koťata s maminkou Aluškou.

Konečně topíme a, i když máme topení jen vlažné, užívá si ho Vrbinka. Ráda si vyhřívá kosti, které zřejmě trpěly celý život v zimě zimou.

Dnes byla přijata tříbarevná kočička Dorotka na kastraci. Až se ze zákroku zotaví, půjde zase zpátky do Milešova, kde je krmena.

Bílá kočička Lillien má opravdu příšernou rýmu, dokonce přestala i jíst. Užívá antibiotika, tak snad brzy zaberou.