Ahoj mamko Mílo. Předem tě všichni moc pozdravujeme a omlouváme se, že jsme se dlouho neozvaly . Zároveň zdravíme všechny sluníčkové kočičky. Během doby co jsme se neozvaly, čičounkům přibyl nový páníček, tedy panička, Eliška ( poslední foto). Kluci se mají čile k světu, sbaští na co přijdou, jsou zdraví. Akorát mě teď začal trápit Bobešek 🙁 . Kluci spolu všichni celkem vycházeli. Sem tam se prali, klasika. Bárny, asi největší kápo naší smečky ( Oskar je pohodář, Bobešek je takovej ňuník) se nejvíce zaměřoval na Oskara. Ten si s ním dokázal, s jeho 7 kily, hravě poradit. Jenže Bárny v poslední době, přesedlal na Bobeška. A doslova a do písmene ho totálně drtí. Když se perou, Bobešek neskutečně kvílí. Je z něj poprděnej strachy. Když ho vidí na konci bytu, stáhne zadek, zkrčí se a snaží se před Bárnym schovat. Je z toho tak vystreslej, že se už několikrát poblinkal. Dnes jsem dokonce našla totálně zečůranej polštář v pokojíčku ( dělával bobešek, než jsme ho nechaly dovykastrovat) . Chudáček si nejspíše značkuje svoje teritorium, kde by se cítil v bezpečí. Co s tím? Dá se s tím něco dělat? Je mi Bobeška strašně líto. Je to takovej ňuník. Jak říkáme, umazlil by i dveře :-). Je to neskutečný vítač. Vleze na gauč, člověk k němu přijde a on je hned packama na prsou a říká si o mazlení. Pohladíš ho po hlavě a on už leží na zádíčkách a chce mazlit bříško. Jo a taky panáčkuje. Když chce baštu nebo pomazlit. Stoupne na zadní a obouma packama poprosí a zamňouká. No pan úžasňák. Byla by pro nás nějaká rada? Nechci Bobeškovi hledat nový domov, i když to k tomu nejspíše spěje, jestli si ho Bárny nepřestane všímat. Vypadá to, že by potřeboval být jediný v rodině. Nicméně nechci házet hned flintu do žita…… Janča s rodinou
