Ahoj Sluníčko,
tady je Bruncvík, určitě si na mě pamatujete. Panička už vložila nějaké mé fotky do přílohy a mezitím odešla na svoji bedýnku, tak toho využiju a napíšu vám já, protože jsem to ještě nikdy neudělal, panička nemá ráda, když píšu jejím kamarádům, nebo komukoli zprávy jako: Cjdjdjdjjgfffffff, jenže mě se ty čudlíky hrozně líbí a rád se po nich procházím. Ale jelikož mě teď nikdo neodhání, můžu toho napsat víc, než jen pár písmenek. Panička se stala studentkou, prý nějaké vysoké školy, nevím, co to znamená, ani jestli je ta škola vyšší, než skříňka v koupelně, na kterou moc rád lezu (a pak si krátím cestu dolů přes umyvadlo a panička mne vždy s hrůzou sleduje a jen čeká, kdy se to umyvadlo se mnou utrhne) nebo jestli je vyšší než obývací stěna, kam zase ráda leze moje pihovatá kočičí kolegyně Pižmís, když chce přede mnou utéct. Ale proč to píšu, panička kvůli té škole přitáhla nedávno strašně moc takových těch hranatých tlustých věcí, prý to jsou knihy a vždycky si je rozloží na stůl k notebooku a něco čmárá vedle na papír. A v tu chvíli se mi to vždycky tak líbí, že s radostí pinkám do jejích písátek, mazlím se s nimi a otírám se o ně a taky se mi na těch knihách nádherně leží, nejlépe. když jsou otevřené. Nevím proč panička moji radost nesdílí, vždycky říká něco ve smyslu: „No to toho hodně udělám!“ nebo „Bruncvííííí, já opravdu musím pracovat!“ Ale copak jí v tom bráním? Jen ať pracuje, já se jen dívám a občas ji pomůžu nějakým tím pinknutím. Také jsem se pokoušel olizovat stránky, ale to mi vydrželo fakt jenom chvíli, prý ty knihy nejsou naše a tak se na ně musí dávat pozor, nebo co.
To samé platí, když se panička připravovala na tu svoji hvězdnou výpravu, či co, nějaké Hvězdné příkopy… tiskla si jakési básničky a já jí chtěl pomoci je třídit, takže než všechno vylezlo z té tiskárny, která vrní, ale tak jako já to neumí, krásně jsem všechny papíry rozložil na zem a zatížil svým tělem, aby je třeba náhodou neodfoukl vítr, co kdyby, že?
No a také jsem zaslechl, že mě bude objednávat na očkování, nevím, co to je, ale určitě něco strašného. Nebo panička zapomněla vyslovovat písmenko K a myslela kočkování, ale toho si užijeme všichni dostatek tady doma, tak nevím, co myslíte?
Já teda i když nemám zoubky, tak vyslovuju nádherně a procítěně, jsem schopný vést monology i dialogy sám se sebou (tyto pojmy jsem se naučil od paničky) a nestydím se paničku někdy seřvat za to, když mi dá o půl minuty později kapsičku nebo když chci, aby mi sáákryš začala svítit tou tyčinkou, která pak hází světýlka všude po zdi!
Aaaaaaaaaaa…. slyším proud vody, což signalizuje, že se panička vrací…
Ta bude zírat, až uvidí tento dopis! … UŽ JDE MUSÍM SESKOČIT!
Čáááu miauuuuu prrrm vrmmmp!