Milá Mílo, po delší době Vám píši se zprávami o mém „malém“ broučkovi Charliem. Slovo „malém“ píši v uvozovkách, protože i přes kotěcí výraz je z něj krásný velký kocourek s měkkým kožíškem. Nedávno u nás byla návštěva, která ho viděla, když jsme si ho vzali domů, a málem nepoznala, že je to ten samý kocourek. Má vyloženě psí povahu. Všude za mnou cupitá, neustále mi chce být na blízku. I když vypadá, že tvrdě spí, stačí, abych šla do jiné místnosti, a už ho mám v patách. Každé ráno minimálně hodinu před mým budíčkem do práce (tedy zhruba mezi čtvrtou a pátou ranní) chodí na pomazlení a „ukolébání“ k dalšímu spánku. To si musím povinně lehnout na záda, aby si mohl lehnout na mě, držet mu zapřené zadní packy a až poté opět usne, dokud mne samou spokojeností neprobudí zatínáním drápků při mléčném kroku nejlépe do víček, rtů či na krkavici. Druhá alternativa je, že si lehne vedle mne do takzvané vrtule, tedy přetočený pupíček nahoru a za podepřené hlavičky či držení přední packy pomalu usne. Občas se musím smát, jaký je to popleta, když při nahánění udice s pírky nekouká, kam běží, jak vysoko má skočit, či zda mu někdo nestojí v cestě. Také rád provokuje naše venkovní přitoulance, kočičku a kocourka, o které se také staráme, i když žijí více nezávisle. Sice je vidí vždy jen přes sklo, ale i tak na ne doráží, zatímco oni dál spokojeně odpočívají a nic si z něho nedělají. Posílám Vám také pár fotek. Přeji mnoho umístěných kočiček!
