Čičiro (dříve Neklánek) posílá první zprávy z nového domova:
Moc zdravím a posílám pozdravy. Je to asi 10 dní, co jsme si ze Sluníčka přivezli Čičira, ale zdá se to být jako mnohem delší doba, možná proto, že v první sekundě, co jsme ho vypustili z přepravky, se šel suverénně najíst, napít a vykakat, aniž by hnul brvou. Přece jen nám do ní ve Sluníčku sám vlezl, když jsme vyplňovali papíry, stejně tak jako nás přesvědčil lezením po hlavě při návštěvě předtím, že si ho musíme vzít domů . Ve výsledku jsme si my nevybrali jeho, on se jen rozhodl jet s námi. 😀
Za těch pár dní nám pěkně rozkvetl, tedy, je to pěkné kvítko. Submisivní kocourek, jak se psalo v popisku, je asi tak deset minut denně, zbytek dne je šelma a my jsme jeho kořist, hlavně kotníky a ruce. Ráda se mu věnuju, ale jak je ještě takové dítě, tak neví, kdy přestat, a tak jsme rukám ala hračkám udělali přítrž a učíme ho, že to bolí a že k tomu jsou hračky (nejspíš by pomohl kočičí kamarád, no jóóó). Když se ale mazlí, je to velmi intenzivní, dostane se všude, i do uší. 😀 Je tak roztomilý, že pomalu začíná padat zákaz lezení do postele, který vznikl kvůli naší lehké alergii. Tak jsme raději nakoupili prášky a jen lamentujeme nad tím, jak je v peřinách rozkošný.
Jinak je to velký extrovert a požitkář, má rád život, lidi a nová prostředí. Měli jsme doma za můj život tři kočky a je to pro mě úplně nové, mít takového otevřeného kocoura, nikdy jsem to nezažila. Má rád lidi, hodně lidí pohromadě, všechny bez rozdílu vítá. Má rád nová prostředí, má rád cestování. Teď jsme se vrátili z výletu z jižních Čech, kde jsme byli u přítelovy rodiny na statku. Dvou a půl hodinovou cestu zvládl v pohodě, jen si stěžoval, že nemůže v přepravce koukat z okna (na cestě zpátky už mi celou dobu ležel v klíně) S velkým irským setrem se ignorovali a jemu ani přítomnost psa nezabrání od první sekundy zkoumat, nikdy si nezaleze. Před pohledy pěti lidí a psa se vykaká a pak, asi za pět minut, už je v novém prostředí jako doma. 😀 Baví ho zkoumat nová zákoutí. Řekla bych, že strach by mu nikdy nedovolil nevykřesat ze života maximum. V nejbližší době pojedeme vlakem do Ostravy, tak se těšíme na další dobrodružství
Plus je velice čistotný, jeho záchodek je jeho oblíbené místo, když mu na písek sáhnu lopatkou, jde ho po mně hned přerovnat. Pak v něm chvilku skotačí jak v pískovišti, ale je si velice vědom, k čemu záchod je a že musí chodit tam. Skoro mi to připadá, že je po pobytu útulku hrozně rád, že má svůj vlastní a je na něho velmi pyšný a nikdy by nešel jen tak jinam.
Moc děkujeme všem dobrým lidem z útulku, že umožňují kočkám v tak super prostředí s takovou péčí čekat na svou chvíli, až si je někdo vybere a vezme domů a ony to pak můžou být tak úžasné kočky a kocouři.
