Ahoj sluníčková růžová vílo Mílo 🙂
Tak jsem konečně donutila tu mojí nemožnou dvounohou podnájemnici, aby se mnou napsala taky nějakej ten dopis do Sluníčka. Ono je fajn, že se vídáte pravidelně, máš o mě a o tý druhý sluníčkový bestii Manetce zprávy, občas i nějaký ty fotky (jo, to si budeme muset s dvounožkou vážně promluvit o tom, co někdy posílá). Ale ostatní nevědí, že zprávy o nás máš a může se zdát, že jsme se ztratily z povrchu zemského. Což teda pravda není, jsme tu a někdy prý až moc. Nechápu, co se dvounožce nelíbí na tom, že jsem se rozhodla si jí přivlastnit. Jo, chtěl mě někdo jinej, ale tam se není proč snažit, tak mi občas nadávaj, že na tu dvounohou, co mě chtěla, až moc zvysoka kašlu. Ale jsem kočka tvrdohlavá, i když občas se teda i k jiným pomazlinkovat přijdu.
Trošku mi tu taky vytýkaj, že jsem moc vybíravá. No co, prostě ty granule, co jsme s takovou chutí jedli, mi přestaly chutnat a navíc mi nedělaly úplně dobře. Co na tom, že fakt kvalitní, prostě to se nedalo. No, dvounožka couvla a ustoupila ze svého snažení a mám teď granulky, který mi fakt jedou, i když ona z toho nadšená moc není. Zase vyhrožuje, že mi časem nakoupí malý balení fakt kvalitních granulek a bude na mě dělat pokusy, které mi budou chutnat. Tak to se ještě rozmyslím, jak si s tímhle poradím.
Taky nechápu, předtím o mě říkali, že jsem jak váleček, tak jsem trochu shodila a to se taky nelíbí. Vědí ti dvounožci taky někdy, co vlastně vůbec chtěj? Jinak Manetka – hmmm, jo, trochu jsem protestovala, ale to mrně (teda bejvalý), je nakonec hrozně fajn. Když to jde, ležíme spolu, opečováváme se a tak nějak se máme fakt hodně rády. No, Manetka už takový mrně není, na kastraci šla teda dost pozdě, ale on to byl fakt skřítek. A po kastraci vyrostla, nabrala. Ale naštěstí tak nějak rovnoměrně po celém těle, takže mě svou velikostí už asi i lehce předehnala. To taky není fér, protože nikdo o ní nemůže říct a neříká, že je to váleček. Je na tom světě nějaká spravedlnost? Asi teda není.
Co bych tu tak ještě napráskala, hmmm? Ven nechodíme, ale nějak extra nás to neláká. I když někdy bych alespoň na ten dvůr zašla se podívat, ale dvounožci se bojí, tak nás nepouští. V posteli s tou naší dvounožkou moc už teda nespíme. Nějak nás to přestalo bavit a radši jsme v noci šmejdily a dělaly bordel, tak nás dvounožka už k sobě do pokoje nebere a spí jen s tou svou uštěkanou chlupatou koulí. Momentálně jsme oslabeni na celkem 3 umňoukaný kočičáky, ale dvounožka má přislíbeno, že si v březnu bude moct doplnit stav na 4 kožichy. Má vybráno, takže já už teda jen doufám, že vybrala někoho, kdo k nám zapadne. Zase asi teda budu chvíli stávkovat, ale kočka se musí taky pořádně rozmyslet, jestli novej přírůstek přijme, nebo ne, že jo? Pak by s námi nebyla žádná zábava a byla by to nuda, kdyby šlo všechno moc hladce.
Zuby mě momentálně nezlobí a to jsem kortikoidy dostala naposledy loni v létě. Ale pomohlo to a tak jsme to zatím zopakovat nemusely. Kdyby prý ani ty nezabraly, byla bych asi nakonec bez zubů. Ne, že by mi to nějak třeba vadilo, dvounožci se pro nás můžou přetrhnout, takže tohle by bylo v cajku.
Jo a musím si postěžovat, že letos teda dvounožka moc doma nebyla a když byla, tak si mě moc nevšímala. Takže jsem to musela řešit tak, že jsem k ní na klín prostě vyšplhala a ona si mě musela všímat a musela mě hladit. Mě nezajímá, že doma byl někdo jinej, ale ta moje nebyla. Prej to příští rok bude mnohem lepší v tomto směru, že už bude doma zase víc. Tak na to se moc těším. Ale asistovat doma, když si mě nebude všímat, jí nepřestanu 🙂
Jo, taky neumím moc mňoukat a vydávám jen takový skřehotání. Jedinej případ, kdy se mi daří se ozvat víc je, když si ulovím takovou moc príma smradlavou háčkovanou chobotnici. Je to sranda s ní pak po baráku v tlamičce chodit. Taky jsem se rozhodla si z těch mých dvounožek udělat trochu legraci a jednou jsem nakráčela do obýváku s pavoukem v tlamičce. Jéééé, to bylo veselo, jedna dvounožka normálně utekla a hned se psala reklamace, že se vracíme do Sluníčka. Maj děvčata smůlu, už je po záruční době a uznejte sami, že tohle jako důvod reklamace nelze uznat. A taky to zkoušely na přílišnou mazlivost mojí a Manetky. Chtěly mazlivky, maj mazlivky a stejně se jim to nelíbí. To je s nima furt něco. Jako, my si je tady srovnáme, takže vracet se rozhodně do Sluníčka nebudeme, ale když je to baví …
No, prý jsem se moc rozpovídala a až si tohle někteří přečtou, asi nebudou úplně odvázaný z toho všeho. Mě je to jedno, já se jdu uložit spokojeně na škrabadlo, Manetka se už vyhřívá na topenním odpočívadle, který u vás na bazárku dvounožka pořídila. To je moc fajn, někdy tam jdu taky a úplně nejlepší je, že si tam občas vlezeme s Manetkou obě dvě. Naštěstí se nikdy nepovedlo nás takto vyfotit, vypadaly bychom jak dvě zoufalky zmrzlý 😀
No jo, tak já mizím, dvounožka Ti to zatím pošle a vybere nějaký fotky, abys taky Ty a ostatní viděla, jak vypadáme 🙂
Tak se mějte sluníčka moc hezky a já se zase někdy ozvu, jo?
A protože už to bude skoro 3 roky, co jsem se do Sluníčka dostala z těch hrozných podmínek, moc by mě zajímalo, jak se mají moji kamarádi, kteří přišli do Sluníčka se mnou – Bertík, Vendulka, Amálka, Zuzanka a Popelka. Určitě se taky mají moc dobře, jako my tady u těch našich dvounožců 🙂
Inuška, Manetka a jejich dvounožci
P.S. Pozdravy posílá i náš kocouří kamarád Čestmír, je rád, že nás tu má 🙂

15325271_723071814524091_6489890393049006151_o 15369134_723071944524078_5882910715351453033_o 15369226_723071834524089_5476951706454789954_o 15384477_723071911190748_3846726753982175424_o 15384618_723071801190759_4067522037450414900_o 15385539_723071987857407_7583957260919651292_o 15440597_723071901190749_8629414765242159052_o 15443020_723071884524084_5824312198283219024_o 15493286_723071861190753_4463125058428668972_o