Dobrý den,
minulý týden jsme si od Vás přivezli tři malé kočičáky, Hříbka, Klouzka a Peugeotka. Začátek našeho soužití byl kapičku hektický, proto píšu až teď.
Přeprava proběhla celkem v klidu, až na Klouzka, který hodil šavli v zatáčkách, pak se od toho umazal, což smrdělo tak děsně, že jsme dojeli s otevřenými okýnky, aby další šavli nehodily děti :o). Všichni tři okamžitě zdomácněli, vyřítili se z přepravky jako velká voda a hnali se prozkoumávat nový terén. První našli misku s masičkem, a hned pak vyzkoušeli záchůdky. Potud vše v pořádku. Hned večer jsme ovšem likvidovali dvojí smrdutou nadílku v peřinách, nejspíš to byla forma pozdravu, každopádně při převlékání peřin jsme zjistili, že manžel má nejspíš na kočičky alergii, začal kýchat, smrkat a slzet a v noci se moc nevyspal.
V pátek ráno přišla nejstarší dcera s Peugeotkem v náručí, a pouhý pohled stačil na zjištění, že jestli někdo skutečně alergii má, je to ona. Zateklé krvavé oči, rýma, kašel, hvízdavé dýchání, zateklý obličej. Takto jsem jí skutečně nikdy neviděla, ale vehementně se bránila, že je jí naprosto dobře, a že to rozhodně není kočičkami. Takže jsme zavedli režim, který by měl vymezit kočka-free zóny v bytě a na zbytku prostoru minimalizovat jejich potkávání s alergiky, v lékárně zakoupili antihistaminika a čekáme, co to udělá. Všichni moc doufáme, že se situace postupně stabilizuje.
V sobotu začal Hříbek zvracet a průjmovat, nejdřív jsme mysleli že je to změnou prostředí, ale zvracel celou noc a pak už z něj šla jenom pěna, tak v neděli šupajdil na veterinu. Dostal antibiotika, asi pět dalších injekcí, kanylu do tlapičky kvůli dehydrataci a odpoledne už jsme ho měli zase zpátky doma. Musel být chudinka až do dneška v izolaci od brášků, takže hlasitě protestoval, ale po pár hodinách se smířil s nevyhnutelným. V pondělí zmizel jak průjem, tak se spravila tlapička oteklá od kanyly, takže jen dobere antibiotika, a v současné době jsou všichni tři v pořádku a spolu.
Ale abych nepsala jen problémy, kluci spolu výborně vycházejí, sice se vzájemně loví a dáví, ale taky spolu spinkají a olizují se. Dostali nová jména. Hříbek se kvůli tomu hlasitému nesouhlasnému mňoukání pasoval na mňoukavé jméno Maui, zatím je nejklidnější, velmi kontaktní, mazlivý, čistotný a pohodový. Peugeotek je největší vtěrka a hrozné péro. U všeho musí asistovat, neustále se někomu motá pod nohama aby mu nic neuteklo, intenzivně loví vše, co se namane (pavouky, papírky, míčky, hračky, ponožky, naše děti, svoje brášky, vlastní ocásek, listy od pokojových kytek a podobně). Skáče lidem po zádech a nohavicích, chodí se mazlit tak intenzivně, až přepadává, a běhá za námi jako pejsek. Dostal jméno Čiko. Je ho všude plno a vyvolává většinu akcí.
No a ten poslední, Klouzek, to je takový švihák lázeňský, rezervovaný, lehce odtažitý a nad věcí, pomazlí se rád, ale sám nepřijde, spíš všechno s pobaveným výrazem pozoruje a hodnotí. Vzhledem k tomu, že má pod nosem knírek nakřivo a takovou šlechtickou povahu, dostal jméno Alfréd. Fredík. Nejvíc se kočkuje s Čikem, s bráškou Mauim se spíš tulí a lidskou společnost moc nevyhledává, spíš jen tak zpovzdálí pozoruje.
Musím říct, že kluci nám přinesli do života moc radosti a lásky, byli jsme trošku posmutnělí po smrti milovaného pejska, ale ta tři péra nás smutnit nenechají. Věřím, že se situace kolem alergií časem ustálí a že příští zpráva už bude jenom veselá.
Přeju hodně sil v péči o kočičky
Jitka Bartušková
