Není to ani týden ale hlásíme se s Miou 🙂 první den se nebavila ale jakmile přišlo na spaní tak za námi z pelíšku skočila a spala u nás, v pátek poprvé vrněla, začala k večeru konečně dost papat a trochu si i hrát, sobota už byl obrovský pokrok protože se občas i o Alexe, svého velkého nového brášku otřela a začala se u nás cítit jako doma. Běhá po celém bytě, skáká na záclony, škrábadlo, postel prostě všude. Včerejší večer byl asi nejlepší už jen proto, že si mi lehla na hrudník a spala, takže jsem ji potají šoupla k bráchovi a i po probuzení tak nějakou dobu zůstalo. Tak zatím posíláme pozdravy a snad se brzy zase ozveme 🙂