Ahoj tety! Píšu, jak jsem slíbil.
Cesta autem do Horních Počernic se dala snést, chvíli jsem mňoukal, ale bylo mi to prd platný, tak jsem prodlužoval intervaly a nakonec jsem přestal úplně. Ale nervózní jsem byl, to zas jako jo, přece jen cestovaní s cizejma habánama bůhví kam, mě optimismem moc nenaplňovalo, i když se mi ti dva zdáli hnedle sympatický. Prej, že jedu domů nebo co.
No v tom domů si ti dva habáni mysleli, že mě aklimatizujou v takový malý komůrce, dali mi tam záchod, misku s vodou a mě chtěli uplatit lososem z konzervy. No tož to jsem se teda vrhnul na lososa, coby taky ne, že jo. Nechali ale pootevřeno, takže když mě přišla habánka zkontrolírovat, vydal jsem se na průzkum.
První si mě přišel očichat takovej divnej flekatej příšer, ten se mi teda nelíbil, tak jsem ho plácnul a hrdině jsem prokráčel. Hrdost mi vydržela do prvního setkání s takovým mourovatym malym zakomplexovaným mňoukem, kterej po mě syčel. Utek jsem pod gauč, tam mě zase přišel očichávat příšer, tak jsem zalez do gauče. Habánka dovalila lososa a vodu a prej ať si jsem kde chci. Losos je fakticky ňamina.
Pak teda chytře usoudili, že je těch dojmů na mě dneska tak akorát a že se spíš osmělim vylézt, když tu bude klid, v tom doma, nebo kde, a šli na dvě tři hoďky někam za dveře. Když se vrátili, přišel habán s nápadem, že by mi mohl chutnat taveňák a vytáh mě s ním na balkón, kde jsem habánce hned zrekvíroval rajčata, až pištěla a tahala mě ven. Ale zpět k taveňáku! No jako na žrádlo, to já se nechám dycky, že jo. Šak už jsem sežral fůru s ječmenem, vůz se senem, pasáčka s kravami a ty dva habány taky jednou snim.
No a pak se šlo spát. Já šel zas do gauče. Ráno habánka nakoupila a dělala habánovi snídani. Prej párečky, vajíčko… A mě jako nic, jo?! No pak teda přiběhla s plátkem šunky a sýrem, to jsem se dokonce byl podívat až v kuchyni! Ta velká bílá věc musí bejt kouzelná! Vždycky do ní šáhla a vylovila další dobrotku. No ale pak přišel ten mňouk. Potkali jsme se mezi futrama, já nevěděl, co s nim a ten trotl akorát syčel.
Ale máme to tu dobře rozdělený. Mňouk prská na mě, já prskám na příšeráka a příšerák to má všechno na háku. A habáni furt hladěj a nosej jídlo. Teď jsem dostal kapsičku.
Bez těch zoubků s jídlem trošku bojuju a habáni se mi smějou, že jsem bezzubka a slinta. Zatím mi jméno prý ještě nevymysleli, ale možná prej zůstanu Práškem, že to jde tak hezky do huby. Ale já se zařek, že slyšim jen na „tumáš ňaminku“ a prdim na to, že zkoušej různý jména a nějaký čiči mě nezajímá už vůbec. Leda by to bylo čevabčiči. Tak.
Tak se mějte vymňoukaně a já se zase ozvu, až trochu prolezu kvartýr!
Váš Prášek!