Ahoj, tak jsem se konečně dostal k napsání mailu!
No ano, jsem to já – ten kocour, kterému jste ve Sluníčku dali jméno Rytíř a který odešel před rokem.
Moji noví lidé mi většinou říkají Kocourku a nebo když zlobím, tak Kocoure. Já ale vůbec nezlobím! Kvůli chybějící pacičce neskáču po nábytku, neshazuji knihy ani netrhám záclony. Ale moji lidé říkají, že jim to ani nevadí!
Oslovení Kocourku mi moc nesedí, protože jsem zesílil (vážím asi sedm kilo) a myslím, že určitě vypadám spíš jako malý lev. Ale já se za to jméno na svoje lidi nezlobím; hlavně že si moje postavení uvědomují a slouží mi.
Ze začátku jsem trpěl plísní v kožíšku (to možná mělo v tom období ve Sluníčku víc kočiček), ale teď jsem myslím po všech stránkách zdravý.
Na své lidi nemám žádné zvláštní požadavky. Jenom aby mi dali najíst a aby se se mnou pořád mazlili. Naštěstí jsou tu čtyři, tak se většinou stačí na to mazlení vystřídat. Z bytu chodím nerad, už jsem si zvykl na klid – a venku určitě číhají nějaké podobné pasti jako ta, ve které jsem přišel o nožku.
Docela mi teď vyhovuje, že mě lidé tehdy, když mě našli s utrženou pacičkou, neutratili ale pomohli mi. A že mě dali k dalším dobrým lidem k vám do Sluníčka. Je to tak lepší. Děkuji!
Kocourek Rytíř