Ahoj teto!
Tak zase po dlouhé době drápkuju, jak to s námi vypadá. Máme se s maminkou dobře, nedávno tu byla ta divná paní s kufrem a oběma nám bodla žihadlo. Dvounožka říkala, ať nehraju divadlo, že je to jenom očkování. Brečel jsem totiž a odmítal vylézt ze své schovky. Nakonec mě stejně dvounožka ulovila a žihadlo jsem dostal. Maminka to zvládala poněkud líp, ale stejně jsme oba hráli uražené. Abych nezapomněl, máma zhubla! Dvounožky říkají, že se vrací do kotěcích let, protože si teď často hraje a nemá tolik času myslet na jídlo. Za to já jsem nabral bezmála čtyři kila, dvounožky se mi smějí, že za chvíli budu tahat břicho po zemi. Prej je to ale lepší, než když jsem vypadal jako kocour z koncentráku. Cizí lidi o mně říkají, že vypadám jako malý pejsek. Což vůbec není pravda. To, že se lísám, loudím a slyším na jméno, sem tam aportuju myši a umím chodit ven na vodítku ještě neznamená, že jsem pes! Máma Šimla si zachovává svojí důstojnost. Mazlit se chodí zásadně jenom když je někomu špatně a potřebuje její pomoc a šťastně se válí na zádech a škrábe gauč jenom když si myslí, že se na ní nikdo nedívá (většinou jí ale vidí úplně všichni).
Posílám pár fotek maminky a sebe s dvounožkami (Šimla se s nimi fotit nechce, prý by jí zkazily fotku).
Tak ahoj, pozdravujeme všechny Sluníčka!
Šmahel
