Trochu delší zpráva od "naší kočičí trojky ❤️
PEUGEOTEK alias ČIKO 🐈
KLOUZEK alias ALFRÉD 🐱
HŘÍBEK alias MAUI ☀️
Všichni tři kluci jsou zdraví, spokojení a jsme na ně moc pyšní.
Vykastrovat jsme je nechali v okamžiku, kdy jejich vůně po použití záchodu začala být typicky kočičácká, bylo to koncem února 2018. Od té doby jsou naprosto vzorní, neprovedli nám ani jednu značkovací zlomyslnost a i k sobě se chovají jako správní bráchové. Občas se vzájemně loví a dáví, ale nikdy to nepřeroste do bolesti nebo zranění, prostě se jen tak kočkují.
> Tolerují i cizí kocoury, kteří se nám občas projdou po zahradě,
> nezačínají žádné rvačky a spokojeně je pozorují. To ovšem
> neplatí pro místní kosí populaci, ta bohužel od jara velmi
> citelně prořídla, kluci jim nedarují ani vteřinku a při lovu
> dost organizovaně spolupracují, chovají se úplně jako smečka.
>
> Co je fantastické, vůbec nemají snahu se toulat, drží se u domu,
> maximálně se posadí mezi vrátka a dívají se jak odcházíme, a
> pak se spokojeně vrátí zpátky na terasu a pokračují v siestě.
> Když se vracíme, běží k nám kompletní vítací komando, posadí
> se kolem cestičky a drží čestnou stráž. Doprovodí nás až do
> domu, a pak už jen slyšíme cvakat kočičí dvířka, jak postupně
> odcházejí ven.
>
> Od jara většinu času tráví na zahradě a na terase, kde mají
> svoje venkovní pelíšky a škrabadlo, domů se kočičími dvířky
> protáhnou jen občas, aby schroupli granulky a napili se chladné
> vody, které tam mají k dispozici, aby se jim na sluníčku nekazily.
> U venkovní misky se o svou stravu občas dělí s ježky, kteří k
> nám chodí od lesa, ale jen se trpělivě na ně dívají, když jim
> vylizují misku do čista. Protože se nám v létě narodili malí
> králíčci, kluci chodili k voliéře jako do kina, a hodiny a hodiny
> je pozorně sledovali. Bylo to až komické, protože králíčci byli
> bezelstní a přes pletivo měli snahu je očichávat.
> Uvidíme co s jejich zvykem pobývat venku udělá podzim a horší
> počasí, nejspíš se zase nastěhují dovnitř, do svých
> původních pelechů.
>
> Každý z nich je samostatná osobnost, každý je úplně jiný a je
> zajímavé sledovat, jak se projevují.
>
> Peugeotek, který u nás slyší na jméno Čiko, je hrdý mazel,
> který upřednostňuje naši nejstarší dceru. U ní vydrží na
> klíně hodiny a hodiny, prolézá jí dlouhými vlasy, přede a
> spokojeně mhouří očí. Je velice kontaktní, má rád lidský
> dotyk, ale musí sám přijít, nesnáší, když ho někdo nahání a
> nutí ho k mazlení. Odmítá respektovat jakákoli pravidla, se
> šlechtickou hrdostí je porušuje, kdykoli se mu to hodí
> (například skákání na kuchyňský stůl apod.) a následně nás
> nechápavě pozoruje, když se rozčílíme.
>
> Klouzek (teď Alfréd, kvůli šviháckému knírku a bradce) je
> velký mazlík, ale nejvíc ustrašený. Snadno se vyleká, při
> prudším pohybu se dává na útěk, ale když přijde k mističce,
> vrní a otírá se o nohy, pak si lehne a omývá si kožíšek, a
> dobře snáší, když k němu člověk přisedne, vezme si ho do
> náruče nebo na klín a hladí ho z vlastní iniciativy. Je to velký
> chovač, rád se nechává nosit v náručí "na miminko" a drbat na
> bříšku. Taky si umí říct o jídlo, postaví se k mističce,
> hlasitě mňouká a dožaduje se "nášupu".
>
> Hříbek (Maui, protože byl na veterině nejvíc umňoukaný) je
> velmi, velmi, velmi klidný kocourek. Nejvíc mu chutná, takže je
> nejkulatější, k mističce se vrací nejčastěji a nejdůkladněji,
> Vlastně nejeví zájem o nic jiného, než o jídlo a spánek.
> Otírá se nám o nohy, ať jdeme kamkoli a zvrhává se na zem,
> abychom ho podrbali na bříšku, ale jak se k němu sehneme abychom
> ho zvedli, je konec s přátelstvím, chování prostě nemá rád. Je
> to kapku nebezpečné, protože pořád musíme dávat pozor, abychom
> na něj nešlápli, je prostě všude. Pravidla respektuje bez
> problémů, o kočkování s brášky nejeví příliš zájmu, ale
> loví s nimi ochotně.
>
> Mějte se moc hezky, držíme palce ať vaši chráněnci najdou
> dobré domovy a přejeme vám hodně sil a radosti z práce.
> Bartuškovi
[vid_embed]
Příspěvek z Facebooku
