.Zpravodajství do 14.9.2018

Umřel nám maličký Eidámek. Dlouho jsme bojovali s jeho nepřijímáním potravy, ručně ho krmili, dávali infuze, léky až se konečně Eidámkovi udělalo lépe a začal sám jíst. Bylo to velká úleva a mysleli jsme si, že máme vyhráno. Včera jsme ho našli mrtvého. Vůbec jsme to nečekali. Ráno se ještě najedl. Je pravdou, že byl stále stabounký. Chudák Čedárek, přišel o bratříčka. Naštěstí ten je v pořádku, sám si hraje, vřídky v pusince se mu hojí, ještě chvilku bude muset vydržet v kleci.

Ve čtvrtek jsme přijali malé bílomourovaté kotě, necelé čtyři týdny staré. Bylo nalezeno v Charvatcích ve stodole s ještě dalšími dvěma sourozenci, kteří byli již mrtví. Naše koťátko se odplazilo na zahradu, hledalo maminku, ale ta nepřicházela. Majitelka pozemku, která koťátka našla, se celou noc o přeživšího chlapečka starala. Neměla nic jiného než kravské mléko. Malý má hodně nafouklé bříško a průjem. Trochu baští i konzervu. Snad se nám podaří jeho trávicí trakt dát do pořádku. Maličký dostal jméno Zahradníček.

Ve stejný den večer přišlo další koťátko od pískovny v Dobříni za plynárnou. Leželo u vrat zahrádky, je hodně apatické, teplota nešla naměřit, váží 280 gramů, je mu tak kolem pěti týdnů. Odhaduji, že je to bratříček Vaja. Jsou stejně velcí a oba černí. Okamžitě se rozjela akce o jeho záchranu. Maličký trochu lízal konzervu, byl však po každém soustu hodně unavený. Tělíčko jsme se hned snažili zahřát. Michal zburcoval paní doktorku k zavedení kanyly, aby ho bylo možné zavodnit infuzí. Kanyla se však zavést nepovedla. Michal malého pomaloučku krmil stříkačkou. Teplota se podařila naměřit, měl 33 st. C. Nyní ještě bojujeme, snědl sám trochu konzervy, ale nevím, nevím, je studený i přes zahřívání. Jméno malý ještě nemá.

Malá Pralinka bojuje o život hospitalizovaná v nemocnice. Je to maličké kotě, krmené lahvičkou, které má potíže s trávením, špatně se vyměšuje. U takto malinkého kotěte nelze zjistit příčinu, může jít i vrozenou vadu.

Maličký Troubíček, který má potíže se zánětem penisu je též hospitalizovaný v nemocnici, čůral si do předkožky, musel mu být proveden chirurgický zákrok. Je to ještě maličké koťátko, musí se sám zahojit, ještě bude trvat dlouho než budeme moci říci, že je v pořádku. Vzhledem k věku je jeho stav stále kritický.

Černá, roční Mašlička, která nám chřadla před očima, měla veliký průjem, stále užívá léky a vypadá o mnoho lépe. Začala se spravovat a my doufáme, že se úplně uzdraví. Rozborem trusu se nenašla žádná příčina, trus je čistý, i když vodnatý.

Malý Kokosek z Chodoun má pořád občas teploty. Byly mu změněny léky, chudák je pořád zavřený už přes týden. Kromě teploty na něm už není nic vidět. Jen doufám, že nemáme FIP.

Kocourek Očko má už vyndané stehy, čeká na něho nová rodina, naplánované jsme to měli pěkně, po vyndání stehů bude naočkovaný a za pár dní pojede domů. Plánovat si však můžeme, co chceme, skutek je vždycky jiný, Očko dostal rýmu a zánět do druhého očička. Takže antibiotika a mazání. Malý je takhle bojavý a nyní se mě bude bát už i oprávněně.

Mrňata v obytné části domu také žádný zázrak. Boreček opakovaně zvracel a všude ztrácel průjem. Srst měl naježenou, naštěstí je v dobré výživové kondici. Dostal spoustu injekcí a zvracení a časné kadění ustalo. Uvidíme, jak to bude dále, zda bude baštit. Naštěstí řádí jako „černá ruka“, tak snad bude brzy dobrý.

Malý, černý Vajo se nezapojoval do zlobení ostatních koťat, měření teploty ukázalo 40,2 st. C, takže další marod. S koťátky to prostě její jen tak, je to s jejich zdravím pořád „nahoru a dolu“.

Kocourek Bueno pořád kašle a chrčí. Rentgen plic v minulém týdnu však neukázal na zápal plic. Má však anomálii, plicní lalok překrývá srdce, prostě snímek není zcela normální. Bueno se ani po druhých antibiotikách nezlepšil a tak se v pondělí do jeho plic lékaři podívají.

Malý kocourek Brumík pohubl, polehává, další trošku „padlé“ kotě. Léky, hlídání malého, vypadá to však, že to bude dobré.

Koťatům od Perly, kterým ještě stále mažu očička, bylo doporučeno paní doktorkou s mazáním přestat, aby se očička o sebe začala starat sama. Mimina mají problémy s očičkama po kaliciviróze už od měsíce července. Tak uvidíme, co to udělá.

Do nových domovů se rozjelI kocourci Davi, Smouki a maličký Večerníček.

Od minulého týdne máme veliké trápení, ztratil se nám kocourek Víťa. Kocourek k nám přišel v červnu před čtyřmi lety s bezvládnou přední pacinkou, byl týraný dětmi. Nožička mu byla amputována, bohužel však trpěl fantomovy bolestmi. Brečel, odtahoval se od amputované nožičky, pořád ji cítil. Projeli jsme s ním spoustu veterin a odborníků, šev po nožičce se přeoperovával, ale problém se neodstranil. Víťa odmítal být zavřený v domě, ačkoli jsme ho přesunuli do našeho obytného prostoru, kde je méně koček. Snažil se dostat ven, vyrazil síťku, cpal se do ventilačky a tak jsme mu jeho přání splnili, mohl chodit ven i domů. Navíc, když pobýval venku fantomovy bolesti neměl, spouštěly se při stresu, Víťa nebyl rád ve společnosti dalších koček. Bohužel díky „hrůzostrašnému“ naříkání nenašel domov, kde by mohl být sám. Člověk, který na jeho naříkání není zvyklý, nemůže jeho nářek psychicky ustát. My jsme však věděli, že to zase není tak hrozné, když Víťa mezi brečením jedl, krásně prospíval, jen bylo třeba vyhovět jeho požadavku. Čtyři roky vítal každou návštěvu, trápilo nás, že místo velké zahrady, kde mohl pobývat, se zdržoval před vrátky. Každý ze vsi ho znal, hladil ho. A NAJEDNOU SE VÍŤA ZTRATIL. NIKDO ZE SOUSEDŮ HO NEVIDĚL, NIKDO NEREAGUJE NA VÝZVY ROZHLASEM A NA LETÁKY, KDE JE I FINANČNÍ ODMĚNA. NECHÁPEME, KAM SE PODĚL? JE TO MOC SMUTNÉ, MÁM OBAVU, ABY SE NĚKDE NETRÁPIL, NEBYL ZAVŘENÝ, SNAD SE SOUSEDI VŠUDE PODÍVALI. PROSTĚ VÍŤA NENÍ!







[vid_embed]

Příspěvek z Facebooku