Zpravodajství do 17.7.2019
Nešlo mě ani psát o současném dění ve Sluníčku. Měla jsem strach, abych nepřivolala zase nějakou pohromu jako byla panleukopenie. Strašně se jí děsím a napsat, že už je snad konec si vůbec netroufám. Bylo to peklo. Pořád jsem hodně obezřetná, pozoruji koťata a strašně se o ně bojím. Všechny místnosti, kde se vyskytli marodi, prošly důkladnou očistou, ale i tak přijmout sem neočkovaná koťata nerisknu.
Umřely nám tři koťata ze čtyř z Brozan nad Ohří, které byly zvlášť v horní koupelně. Přežila pouze Bagetka. I přes jejich izolaci se vir dostal do dalších místností a to i přes důkladnou očistu rukou z jedné sekce do druhé. A tak zemřely v obytné části domu Šafránek, Badynka a Muškátek. I přes okamžitou léčbu šla nemoc tak rychle, že během dne došlo k úmrtí. Muškátkovi nebylo téměř nic a najednou nám umřel. Večer jedl a ráno byl mrtvý. Nechápali jsme to, tělíčko poslali na pitvu a ta prokázala virus panleukopenie, i když orgány nebyly nijak ještě zasažené. Další pohromou byly tři koťata z Církvic. Přišly v žalostném stavu, když se trochu zmátořily, začalo též rychlé umírání. Malá Koketka večer ještě řádila ve voliéře, dokonce se prospala pletivem ven, ráno zvracela a v poledne nám umřela. Totéž se stalo u Kašpárka, který neměl příznaky, ale hned se nastolila léčba, přesto následující den umřel. S jediným Kulihráškem jsme bojovali sedm dní, věřila jsem, že už to ustojíme, ale najednou zvrat a opět smrt. Takovou hrůzu jsme tu ještě neměli. Jikdy tato nemoc nepostihla tolik koťat a ještě k tomu byly všechny vrhy oddělené. A už vůbec se nikdy nestalo, že bychom nad panleukopenií tak prohrávali.
Nyní máme po nálezcích další koťata, kde je očkujeme, abychom je poté mohli přijmout. Jediné řešení než je k nám přijmout na smrt. Je jich však tolik, že nevím, kam je dáme. Péče o koťata je hodně náročná a to hlavně psychicky. Pořád se monitorují, po tom všem se mi věčně nějaké nezdá v pořádku, ta tíseň u srdce je děsná. Kéž by už byl trochu klid.
Přišli jsme i o dvě koťátka – Placičku a Houstičku, které k nám přišly jako týdenní, krmili jsme je lahvičkou, měla se čile k světu a najednou během pár hodin umřela.
Tento vir panleukopenie byl nevídaně agrestivní a už to nechci zažít.
Přijali jsme kotě z Úštěka – rezavobílý Chmelík, byl v příšerném stavu, vyhublý, oči zalepené hnisem, vůbec neviděl. Co s tím? Nechat ho napospas nebo to risknout? Šel do klece ve velké místnosti. Rýma, oči se vyléčily, s očkováním se musí chvíli počkat. Takže trneme. Chmelík je úžasný, je to malý hravý divoch.
Další koťátka nalezená, vyhublá jsou u Marušky ve voliéře – Cibulka, Česnečka a roční Hněvínek. Ten už zlobil, tak musel absolvovat kastraci.
Maruška je kvůli panleukopenii úplně zaplněná, musela k ní jít ještě maminka Včelka a její syn Čmeláček. K nim jsme přidali ještě černé koťátko Žížu, která byla nalezena v trávě, vyhublá, slaboučká, ještě chvíli by nejedla a umřela by. Bylo jí tak šest týdnů, ale vážila jako kotě ve dvou až třech týdnech. U maminky Včeličky však začala moc hezky prospívat.
Koťátka Natálka, Dixie a Vica jsou v depozitu u Jitky. Natálka přišla zdravá, byla hned naočkovaná, avšak onemocněla, nejedla, bylo to úporné na psychiku. Nyní už baští, avšak má slabé zadní nožičky, nemůže moc běhat, padá a nestačí kamarádkách. Údajně byla zesláblá. Nožičky se však nelepší, takže dnes pojede zase na veterinu. Vypadá to na nějaké postižení, zřejmě nemocí, kterou si prošla, uvidíme.
Dvě černá koťátka vyhozená před OÚ Vědomice – Akali a Agadýr, byly v depozitu u Jany, včera však z důvodu dovolené musely do Sluníčka. Akali však měla antibiotika na rýmu a nemohla být naočkovaná. Snad je tu neskolí nějaký putující vir.
Potrápila nás šedá maminka Pupava, která hubla, jen málo jedla, svoje koťátka odháněla, museli jsme ji od nich odstavit. Dostala léky, syrové maso ji rozjedlo a nyní má konečně zase bříško. Vypadá už spokojeně, je nesmírně mazlivá a nekonfliktní k ostatních kočičkám. Jejím dětičkám Máčkovi, Čičorkovi, Ladonce a Kociánkovi se to moc nelíbilo, ale zvykají si. Jsou po mamince hodně mazlivé a vyžadují kontakt s člověkem.
Ve sběrném dvoře, kde jsme kastrovali kočičky v roce 2016, jsou zase dvě koťata a jedna nevykastrovaná matka. Koťátka jsou plachá, jsou jim asi dva měsíce, včera se podařilo je odchytit, aby se kolotoč množení zastavil. Obě vypadají zdravě, hned dostaly vakcínu, snad to tady přežijí. Musí být v karanténí kleci, doufám, že je tam žádný zbloudilý vir nezasáhne.
Nyní se snažíme odchytit jejich matku na kastraci.
Z areálu pískovny Dobříň se podařilo odchytit poslední kočičku, již dvacátoutřetí, nyní je po kastraci a bude vrácena zpět. Snad už máme tuto lokalitu uzavřenou.
Kočičky přijaté ze špatných podmínek jsou již po druhé vakcinaci, těší se zdraví, krásně se vykrmily a hodně vyrostly. Jsou úžasně kontaktní, věší se na člověka, chtějí mazlit, jsou senzační, lepší kámoše do rodiny nenajdete.
Pořád se trápíme s nožičkou Warriorka. Je léčen již od února, ale se žádným výsledkem. Přistoupili jsme k odebrání vzorků bakterie z nehojící se rány ak histologii. Vyšla cílená antibiotika, tak doufáme, že se vše v dobré obrátí. Byla nám doporučena léčba cukrem, která ránu vyčistila, ale při dalším "mokrým" hojení bakterie útočí. V pátek bude nasazena cílená léčba antibiotiky, tak doufáme, že se snad už léčba bude v dobré ubírat. Warrior je moc hodný a trpělivý kocourek, byla by škoda, kdyby o nožičku přišel.
Přijali jsme černou kočičku z Kladna z důvodu velice špatného zdravotního stavu, vychrtlou, dehydrovanou, apatickou a vypouklým, zhnisaným očičkem. Bohužel po vyšetřeních kočičce nebylo pomoci a byla uspána. Měla všechny hodnoty špatné, tekutinu v bříšku, špatné ledviny, bilirubin vysoký, hlavně, že neumírala někde sama v koutě. Asi si přišla říct o pomoc a pak už jen bezvládně ležela. Je to smutné, alespoň jsme ji snad umožnili důstojný odchod.
Želvovinová kočička Mona je na tom pořád špatně. Má pusinku hodně bolavou, s ošklivou masou pod jazýčkem a prorůstající do slinných žláz se nedá nic dělat. Má stále vysoké bílé krvinky, dostává léky proti bolesti, je stále v koutku skrčená, její stav se vůbec nelepší. Nejsme si jisti, zda je pro ni takový život přínosem. Dnes jedeme na další kontrolu jejího celkového stavu. Ona i špatně jí, tečou jí hnisavé sliny z pusinky, bojím se, že se trápí bolestí, ale jen tak jsme to nechtěli vzdát a veterináři zkouší další léky. Chirurgický zákrok není zde možný.
Kocourek Lumpík se též zhoršil, neustále se vylizuje, je celý mokrý, musí se koupat. Nepřišli jsme na příčinu jeho vylizování. Vyloučil se zánět močáku, krev má dobrou, nechápeme to. Byl přeléčen antibiotiky. Lumpík nemá drsný jazyk, takže se místo mytí vyložena namáčí, je celý špinavý od hnědých slin z důvodu rozštěpu. Jinak je však pěkně macatý.
Kočička Jindřiška má zvláštní útvary v pusince, dneska jede zase na kontrolu. Je už zřejmě starší, docela baští a hodně spinká. Jen ta pusinka se nám nelíbí.
Z kocourka Maigreta je pěkný cvalík, užívá sice kortikoidy, což jako jediná léčba zabralo na jeho úporný průjem a zvracení. Je nádherný a spokojený. Přes nepříznivou diagnózu trvalému zánětu střev se špatnou průchodností se drží.
Britská kočička Mili odmítá užívat léky, nedají se jí aplikovat, seká po nás, ani už léky v taveném sýru nepřijme. Jsme bezradní, neboť ji sužují epileptické záchvaty. Jakýkoli pokus o kontakt ji rozčílí, rychle dýchá a je traumazována. Vůbec nevíme, jak její stav řešit.
Domů odjely kočičky Violeta, Křišťálek, Safírek, Granátek, Adonisek, Nikotýnka a Fešanda.
Děkujeme Vám všem za podporu a přízeň. Děkuji svým dobrovolníkům za pomoc a trpělivost.
Míla
