V sobotu byla vykastrována kočička Irenka. Je to bezvadná kočička. Není konfliktní, je vděčná, mazlivá a trpělivá. Zcela jistě najde brzy nový domov.

Poslední týden mě dělá starosti kočička Stánička. Čím je déle léčena, tím větší nám o ní strach. Má už druhá antibiotika, přesto se její rýma vůbec nezlepšuje, chrčí, je celá zahleněná, již několik dní vůbec nejí. Jediným štěstím je, že pije a není dehydrovaná. Strašně rychle hubne, ale tak strašně se brání krmení stříkačkou, nedá se do jejího tělíčka vůbec žádné jídlo vpravit. Jsem ráda, když se mi povede strčit prášek do krku. Rozpuštěný ve stříkačce odmítá polknout. Je to opravdu náročné. Druhá antibiotika má od pátku, někdy ta hnisavá rýma snad už musí začít polevovat.

Kočička Ivetka, která byla ve čtvrtek na kastraci a až při operaci se zjistilo, že již byla kastrovaná, byla po tomto zákroku hodně špatná. Naštěstí se v sobotu dala dohromady a začala jíst. Stále však užívá léky. Je to mazlivka, vůbec ji nevadí, že je zavřená v kleci.

Černá Ivetka z Klenče už též dlabe. Ta se mě minulý týden něco nazlobila. Začalo to rýmou a dlouho se jí nechtělo jíst stejně jako to má nyní Stánička. Je to mazlivé zlatíčko, pořád jen spinká.

Cyrilek z Hradčan už občas vyjde z klece. Brňánek však z jeho přítomnosti není zrovna odvázaný. Jak ho vidí, hned ho pronásleduje a už je tu rvačka.
Totéž se děje v kuchyni, když přijde domů Víťa, pustí se do něho Rumburak. U Rumburaka se mi nelíbí jeho levé oko, má v levý koutek nateklý. U Rumburaka mám problém s léky a s mazáním očí, vlastně s jakoukoli činností kromě mazlení, jedině při tom drží. Má ohromnou sílu, mrštné „ruce“ a ostré drápy, které nelze ostříhat.

Dneska při jídle jsem hladila Sárinku od Labe. Jedla a vůbec se po mě neoháněla. Hladila jsem ji docela i dlouho. Přece jen se jí začíná vracet důvěra k lidem. Trvá to sice dlouho, ale určitě Sárinka jednou strach úplně přemůže a bude z ní normálně přítulná kočička jako kdysi bývala.

Perský kocourek Davi je také pořád lepší a lepší. Jde to sice pomalu, ale je vidět, jak by Davi strašně chtěl se mazlit. Válí se na zádech a vyzývá k hlazení. Najednou si uvědomí, že se bojí a zasáhne. Pořád za mnou „leze“, motá se kolem mne nebo i kolem návštěv.

Naše batole Pollynka už pěkně lítá, snaží se dohnat dospělé kočičky, je úžasná, taková soběstačná, sama si vyhraje, nedrápe se po nohách, je to zlatíčko. Za týden už by mohla odjet do nového domova.

Bílorezavému kocourkovi Ctiborkovi se rána na hlavě krásně hojí. Byla hodně hluboká a tak i léčba je dlouhá. Ještě tak týden a bude zacelená. Je to taková bojavka, která však vůbec neútočí a už by moc chtěl jít zpátky domů do Vědomic, kde má své „krmiče“.

Tři kočičky z ocelárny a jeden kocourek čekají až se jim zahojí bříško po kastraci, aby mohli zpátky do jejich „domů“. Nejsou ve Sluníčku vůbec nadšené, strašně se bojí. Rádi a dobře jedí, alespoň trošku naberou na váze. Holčičky jsou takové droboučké, taková nedochůdčata.