Dnešní ráno bylo pro mne velice smutné. Časně ráno maličká želvovinová Jane ležela v kleci natažená téměř bez známky života. Nedýchala, byla studená, hlavičku zakloněnou s pootevřenou pusinkou, na nic nereagovala, nehýbala se, viděla jsem, že je mrtvá. Po několika minutách začala dýchat, ale to byla jediná známka života, teplotu měla 34,8 st. C. Mističku s jídlem měla od noci úplně vyjedenou a v záchůdku byla tři hovínka správné konzistence i barvy. Vůbec jsem to nechápala. Okamžitě jsem ji začala zahřívat a okamžitě jsem jela do Prahy na veterinu. Měla od včera nasazena antibiotika, neboť se jí do jídla moc nechtělo. Večer se hezky najedla z ruky, dala jsem ji do klece v obýváku, abych zjistila, kolik toho sní a jak se vyměšuje. Měla jsem radost, že už hezky jí a ráno taková rána. Po cestě na veterinu jsem ji zahřála na 37,8 st. C, v autě i hezky mňoukala, ale byla stále bezvládná a neurologická, zorničky měla chvíli rozšířené, chvíli zúžené, bylo to špatné. Pan doktor se všemožně snažil Jane „postavit na nožičky“ injekčními životabudiči, ale bohužel po dvou hodinách zvítězila smrt. Plíce měla čisté, rentgen ani sono nevykázaly žádnou abnormalitu. Takové nádherné kotě, které bylo ve Sluníčku už téměř měsíc. Jane přišla s velkou rýmou a zhnisanýma očičkama, což již dávno bylo vyléčené a najednou takový zvrat. Moc mě to mrzí, nikdo to nechápeme.

K tomu hubnoucí, nemocný Mareček s pravděpodobnou suchou FIP. Trochu dneska přece jen jedl, ale dobrý vůbec není. A malý Michálek též s největší pravděpodobností nemocný FIP. Ten sice jí, sice běhá, ale nehraje si. Bříško se mu zvětšuje, sice pomalu, ale zvětšuje.

Byšinku pořád krmím sondou, už jedla sama i granule, ale již druhý den jsem jí jíst samotnou neviděla. Zítra pojedeme k veterináři, ať ji zrentgenují, zda čelist už srostla. Je to už pět a půl týdne po operaci. Pokud by to už bylo v pořádku, vyndala by se jí kovová podpěra a už by jí snad nic nebolelo. Moc bych Byšince přála normální nebolestivý život. Zkusila toho už dost.

Malý Pewík mi přijde takový nedomrlý, sice jí, užívá antibiotika, dneska zvracel, panleukpenie je negativní, moc nepřibírá, nemá baculaté bříško. Bojím se o něho, zvláště nyní po smrti Jane.

Kocourek Neonek už nezvrací krev, léčba zabrala. Léky bude užívat ještě pár dní.

Stříbrnný kocourek Meigret už nemá konečně velký průjem. S jeho nemocí jsme se pěkně dlouho potýkali. Konečně už začíná být pořádný kocour, nejen velikostí, ale i svalovou hmotou. Je opravdu nádherný.

Hned po příjezdu z veteriny jsem přijala dva a půl měsíční černou holčičku Loretku. Běhala na frekventované silnici mezi auty v ulici Špindlerova v Roudnici nad Labem.

Dalším přijatým Sluníčkem je asi pětiletý stříbrnný kocourek s delší srstí. Toulal se už nějakou dobu v Roudnici n.L. v Uličkách. Je celý pohublý a je již kastrovaný.

Třetí přijatou kočičkou je světlejší tříbarevka Tracy asi tři měsíce stará.
Všechny dnes přijaté kočičky jsou moc hodné a mazlivé.

Kočičky se dneska nejen přijímaly, ale i nacházely nové domovy. Do nového domova dneska odjelo kotě Claudia ke kocourkovi Cooperovi, který je též ze Sluníčka, bylo to jarní kotě.
Dalším šťastným je kocourek Neklánek, který odjel k mladému páru do Prahy, který si Neklánka vyhlídl při minulé návštěvě.
V sobotu odjelo kotě z depozita u Marušky Eleonorek.
Dnes z depozita u Marušky odjela domů koťátka Vivien a Anastázie.