Toníček dneska neměl záchvat. Bohužel kromě uklidňujících léků nelze s Toníčkovým zdravotním stavem nic dělat. Onemocnění bylo tak závažné, že jedinou záchranou byla operace. U koček je to však poměrně vzácné a operace je sice nadějí, ale úspěšnost je tak 1/3 ze 100. Doufali jsme, že Toníček bude patřit mezi tu šťastnou třetinu. Ptáte se, co říkají lékaři. Lékaři byli skeptičtí, když měl Toníček po operaci denně několik záchvatů, není zde další řešení, připravovali nás na eutanázii. Teď se čeká na vyšetření, zda krev jde už správnou cévou přes játra. To se dělá minimálně šest týdnů po operaci. U Toníčka je evidentní, že operace nepomohla. I když na vyšetření samozřejmě půjdeme, chceme mít jistotu, že je céva už zcela uzavřená, nechceme to uspěchat, nemáme, co ztratit.
Malý černobílý Finneček je už úplně v pořádku. Vlastně všechna nová koťátka. Jen mě dělají starosti Krteček s Fílinkou. Mají veliká bříška, malý hrudníček a hubené nožičky. Přijde mi, že vůbec nerostou. Jejich ségra Anička je normální kotě, jednou tak velké.
Máme další čtyři přírůstky. Želvovinovou maminku a tři černá koťátka. Pochází z Prahy ze Sappy. Byli jsme požádáni o pomoc Martinou ze spolku Zachraň kočku, že tam jsou zbídačená koťátka a už je nemají, kam umístit. Nakonec chytili i maminku. Koťátka jsou v poslední volné voliéře u garáže. Jsou to dvě černé holčičky, dlouhosrstá Sazinka s příšerně nemocnýma očima a „divným“ chováním, černá Sapča a černý chlapeček Sapík. Maminka dostala jméno Berillia. Právě chlupatá holčička Sazinka spunktovala svým netečným chováním rychlý odchyt. Neleža jako mrtvá. To dokáže i u nás, leží a vypadá to, že ümírá. Tak uvidíme.
