V pátek jsme měli opět úžasnou návštěvu – dvojčátka Majdalenku a Elišku, která si přijela pro kočičího sestřičku malou Leontýnku. Tak budeme držet palce, aby adopce vyšla a všichni si šťastně žili. Na Leontýnku čekal doma ještě budoucí kočičí bráška.

Černá perská kočička se pořád brání dotyku. Potřebovala by ostříhat dredy, prohlédnout veterinářem, silně jí je cítit z pusinky, vzadu má zbytek zoubků obalené kamenem, který je potřeba odstranit. Kočičce dáme ještě čas. Pán, který ji odložil do útulku a i její majitel zvažuje si Barunku vzít zpátky. Ona však potřebuje veterinární ošetření a lásku. Ve Sluníčku to však pro ní není to pravé a z důvodu vysokého věku si ji nikdo domů nevezme. Zcela jistě potřebuje přeléčit.

Na kastraci dneska byly kočičky Ellií, Luna a kocourek Neonek. Snad budou v pořádku.

Kocourek Bobíček je ode dneška zamluvený. Je to moje malé srdíčko, doufám, že bude šťastný v novém domově, do kterého pojede příští víkend.

Kocourek Eliot je pěkný rošťák, jak může, uteče ven. Tam lítá, skáče, řádí a nedá se chytit. Je tak divoký, že mám obavu, aby neskočil přímo pod auto. Dělá si z nás vyloženě legraci, krouží kolem, ale tak, aby se na něho nedosáhlo, je jako žíznivá čára. Naštěstí po delším lítání jsem ho lapila.
Potřebuje domov se zahrádkou, kde bude v okolí bezpečno z hlediska silničního provozu.

Maličký Rozmarýnek je má čile k světu. Narostlo mu pěkně baculaté bříško a kamarádem se mu stal malý Chlapeček. Ten nemá už tak veliké bolesti, ale přece jen trošičku je citlivý na dotek.

Dušnické kočičky „visí“ na trámu ve voliéře. Mají možnost být uvnitř, ale nyní převažuje život právě tam. Je to s nimi potíž. Chuděrky, je mi jich tak líto.