Zpravodajství z 20. a 21.11.2016
Děkujeme Šárce Rašínové za darování krásných pelíšků, které sama našila. Naše Sluníčka je při focení hned testovaly.
Bubu a Joly se mi pořád nelíbí. Bubu pořád tak chrčí. Dva dny už mají za sebou s novými antibiotiky a žádná změna se nekoná. Naštěstí jsou kluci akční a dobře jedí.
Nessinka mi přijde, že je o maliličko lepší po nových lécích, ale ještě bych to nerada zakřikla.
Liběnka se mi včera nelíbila, nejedla, divně posedávala, teplotu neměla. Putovala do klece, přes noc snědla celou misku, tak snad to bude dobré.
O mimina mám velký strach. Po úmrtí Rohlíčka, které přišlo jako blesk z čistého nebe, jsem pořád ve střehu.
Dneska se přesunuly kočičky Paula a Vigo z depozita u Terezky do útulku. Jsou to jarní mourovatá koťata. Bohužel mají docela velký průjem, musím zjistit více, byly rozděleny do dvou klecí. Mají být naočkovány a to nyní bohužel není možné.
Bílá kočička Kateřina už má téměř úplně zahojenou ošklivou ránu. Je to krásná a milá kočička. Je nekonfliktní, hned se začlenila do kolektivu.
Siamské kočičce Cornelce se u Jany v depozitu daří. Dobře jí, nemá však ráda kapsičky a konzervy, byla zřejmě zvyklá na lidskou stravu, tak dlabe maso, šunku a nejlépe to, co jí člověk.
Zítra přijede Natálka s Terezkou a zase pár kočiček nafotí, aby se Vám zase předvedly.
Patrik je boží, je hodný a širší než delší.
Borůvka, která je ve voliéře, hrozně vyrostla na délku a hodně i na šířku.
Kočička Sárinka od Labe si na sebe nedá pořád sáhnout. Ve voliéře mi však připadá docela spokojená.
Bílorezavá kočička Zdenička vrácená s její sestrou Miluškou je mazlivá, vítá mě, jde k jídlu, zvykla si dobře. Rezavá Miluška se lidí více bojí. Nechá se hladit, baští, ale neběží mi naproti.
Kočička Arielka, vyhozená z bytu po úmrtí paničky, čeká na kastraci, nechá se hladit, upřednostňuje pobyt ve voliéře, na noc ji však dávám do malé místnosti.
Její bratr Chedarek je ve velké místnosti, rád se mazlí, je moc hodný.
Zvracení ve velké místnosti se už uklidnilo, jen ještě má někdo řídké kakání. Není to žádná hrůza.
Tento týden už čekáme stolní kalendáře, hned, jak přijdou, je nafotíme a nabídneme k prodeji.
Moje maličká holčička Vuitonka už není tedy tak maličká, ale pořád pije jen mlíčko z lahvičky s dudlíkem. Nevím, kdy už bude samostatná. Černí čtyřlískoví kluci ji to moc závidí.
To Pat je o hodně menší a jak hezky sám jí. Nyní má tedy hodně bolavý jazýček, trochu zhubl, ale snaží se jíst po troškách. Snad to bude dobré.
