Nejprve začnu zase tou nejsmutnější zprávou. V sobotu ráno byla uspána kočička Vilma. Od čtvrtka byla v nemocnici, nejedla, velmi špatně dýchala, nález na plicích byl katastrofální, přesto se přistoupilo k její léčbě. Po změně stávajících silnějších antibiotikách za ještě silnější nenastala žádná změna k lepšímu. Vilmě musela být zavedena sonda na krmení nosem, neboť její zdravotní stav by neustál narkózu. I přesto, že byla sondou krmena a v léčbě se pokračovalo, tak v sobotu ráno bylo Vilmě ještě hůře, sotva dýchala i přes pobyt v kyslíkové komoře. Vilma byla zřejmě hodně stará kočička, možná se jí páníčkové zbavili právě kvůli zdravotním problémům nebo to bylo dědictví v domečku, to je však jen moje úvaha. Je to docela hrůza, měli jsme poslední dobou téměř samé příjmy starých a nemocných kočiček a teď ustáváme jejich odchod. Změna prostředí jim vůbec nepomohla. Je mi to moc líto.

Jediná kočička, která se vrátila z hospitalizace je Stánička. Má zavedou sondu do žaludku a krmíme hold takto. Rýma se jí stále drží, nemá chuť k jídlu a v krčku má vřídky. Je to nekonečná nemoc. Vůbec si nepřipouštím, že by ji Stánička neustála. Děkuji tímto Daniele a Terezce, že mě ve čtvrtek pomohly s nemocnýma kočička, obstaraly veterinu, pomohly v útulku, nahrnulo se toho na mě tolik, že jsem to opravdu nezvládala. Jsem ráda, že se mám na koho obrátit, když je SOS. Daniela přivezla v sobotu Stáničku z nemocnice, vzala si ji domů a až do včerejška se o ní starala, abych mohla být na svatbě naší Milči. Stánička dosud nejí.

V pátek jsme neplánovaně přijali dvě asi třítýdenní koťátka, o kterých jsem již psala. Měla jsem veliké výčitky svědomí, protože odmítaly pít z lahve, sami neuměly. Měli jsme s Michalem veliké dilema, zda na půdě domu koťátka nechat, protože mají maminku nebo je odebrat, ručně dokrmovat a vyléčit z rýmy, jsou to navíc dvě holčičky. Koťátka tam byla původně čtyři, zbyla tedy dvě, báli jsme se, že je jejich maminka odnese a stanou se z nich plachá koťátka, která budou živořit a nekontrolovaně se množit. Noc jsem měla příšernou, když z lahvičky nesály, moc jsem toho nenaspala. Měla jsem ohromnou radost a spadla ze mě veliká starost, když majitelka půdy, na které se kočičky nacházely odchytila jejich maminku. I když se to řešilo v den svatby, byla to úleva. Můj skvělý dobrovolnický tým všechno okolo kočičí rodinky zařídil. Koťátka se k mamince ihned přisála, mamince změna prostředí vůbec nevadila, je to mazlíček, který je šťastný za plnou misku jídla a asi i příjemné prostředí pro své dětičky. Koťátka se léčí, tak snad všechno dobře dopadne. Maminka koťátek je mlaďoučká a dostala jméno Michel, větší a světlejší její holčička se jmenuje Velká a tmavší o hodně menší holčičce zůstalo jméno Malá.

Naše malé mimčo Pollynka, vlastně už ne mimčo, ani batole, ale jen koťátko, strašně rychle rostě, je už naočkovaná a nakonec všíchni původní zájemci o ní se už neozvali. Už je čas, aby šla do nového domova. Je to úžasná holčička. Za její povahu a prospívání vděčíme s Pollynkou naší Janě, která mě s ní tolik pomáhala a brala si jí každý mimopracovní den k sobě, kde jí čekala lidská malá ségra Lucinka, se kterou spávala.

Včera odjela do nového domova naše bojavka černá Sapinka. Ve Sluníčku byla od kotěte ještě se svojí maminkou Berillkou, sestřičkou Sazinkou a bratříčkem Sapíkem. Jako jediná zůstala plachá. Vybrala si jí naše příznivkyně Míša Štěpánková, která má původně Sluníčkového kocourka Herbertka. Po dlouhé a zralé úvaze se rozhodla se svojí rodinou dát domov právě plaché kočičce, které je ve Sluníčku dlouho. Vyhrála to Sapča a nyní budeme sledovat, jak se bude jejich soužití vyvíjet. Třeba to bude další impuls pro rozhodnutí příštího páníčka nějaké další plachého nějakého Sluníčkového adepta. Míše za Sapinku moc a moc děkuji a kočičky děkuji za přísun masa v podobě 5ti pěkných mražených kuřátek. Bude hostina.

Dneska je náš miláček jednooký kocourek Dušníček na reoperaci zašitého očička. Očičko mu začalo pracovat, je třeba ho rozšít a vyčistit. Tak snad bude všechno dobré. Dušníček je tak milý kocourek, mazlivý, ale tolik nervózní z ostatních kočiček. Potřeboval by akutně domov v bytě, kde by panovala pohoda a nebylo tam překočkováno. Je strašně hodný a nekonfliktní, stahuje se do ústraní.

Naše Sluníčkoví miláčci obdrželi dárky z Kočičího přání, za které svým sponzorům velice děkují. Nyní je další fáze, s dárky se nafotit a poslat pozdrav v podobě své fotky s dárkem svému dárci. Je to docela těžká práce a perfektně se jí zhostily naše Anička a Dana. Díky moc!

Rýma ve Sluníčku pokračuje. Meduňka je už dobrá a neužívá antibiotika, uvidíme, jak dlouho jí to vydrží. Nastoupili však další rýmaři ke Stáničce a to Manonka, která prská od pátku hrozně, Irenka, které nezabraly první antibiotika a vrátila se tekoucí rýma i z očička, Bessie, které se přidal ještě zánět spojivek, Madonnka a Pomlázka, které teče z očiček už od příchodu a samo to nepřešlo. K tomu ještě koťátka z Lounek Malá a Velká.

Včera večer byl Terkou vrácen do původní lokality k holobytům mourovatý kocourek po kastraci, bratříček Yzinky. Jejich třetího sourozence, černou zřejmě kočičku, budeme průběžně zkoušet odchytit. Ve čtvrtek byla tedy zcela opatrná, nenašlápla a ni na okraj sklopce, raději držela „dietu“.

Děkuji Vám, že jste s námi a držíte palce našim kočičím Sluníčkovým miláčkům.