Toníček je dneska po delší době v dobré kondici. Lítá, skotačí, neposedává a daří se mi dát mu léky na první pokus. S dietou je to trošku složitější vzhledem k velkému počtu kočiček. Baštíme hodněkrát denně, vybíráme mezi dietními kapsičkami a konzervičkami. Poprvé ji hezky sní a podruhé už nechce. Přidávám bílý jogurt, s tím nedobrou kapsičku trochu sní. Nedá se nic dělat musím se snažit, aby měl plnější bříško a nechodil ujídat jinam. Když není úplně v pořádku je hodně složité mu dát léky, má setnuté sanice a kouše a hodně škrábe. Je to opravdu náročné a moc bych si přála, aby se operace povedla a, i když bude Toníček ještě půl roku po té držet dietu, snad pak už by mohl žít normální život. Tak moc by si to zasloužil. Dneska je radost na něho pohledět, na rošťáka.
Siginka, Toníčkova parťačka se už konečně nechá ode mne hladit a i chovat. A jak nádherně přede. Jsem tak ráda, že z ní bude normální mazlivka, jen nevím, zda jenom moje. Siginka je po náročné operaci kyčle, která jí byla nastavena implantátem a nebylo jasné, zda nebude muset v budoucnu podstoupit ještě jednu operaci ohledně dalšího rozšíření pánve, aby se neměla problém s vyprazdňováním. Siginka už hodně vyrostla a je v pořádku. Tak doufáme, že už žádné problémy nehrozí a Siginka může konečně do nového domova. Jsme vděčni panu doktoru Maradovi, který nám již zachránil tři kočičky složitými operacemi, které dělají pouze ortopedi specialisté na klinikách v Praze. Moc děkujeme za vstřícné jednání.
Bohužel dnes zemřelo jedno ze sedmi miminek maminky Borůvky. Byl to bílomourovatý chlapeček a vážil pouhých 64 gramů. Koťátka jsou všechna droboučká, je jich ve vrhu opravdu hodně. Dne jsou jim čtyři dny. To malá Dájinka vážila po narození 130 gramů a její sourozenci též, jen jedna holčička 90 gramů. Maminka Borůvka se pečlivě o svá miminka stará, je pořád u nich, zahřívá je a neustále kojí. Vypadá to, že si už zvykla, rodina má soukromí, protože je Borůvka hodně obezřetná. Když baští a chtěla bych se jen přiblížit, hned běží k dětem. Raději je nechávám v klidu, aby se neuměla o děti bát. Je to vzorná maminka.
Kocourek Street včera ráno nechtěl vůbec jíst. Byly mu změněny léky a hned se řádně nabaštil. Je hodně pohmožděný. Při jídle je postaven na nožičky a musí se snažit udržet na nožičkách. Už musí začít rehabilitovat. Zadní levá nožička zůstane méně pohyblivá, je i méně citlivá, je tam trochu neurologický problém, což se předpokládalo. Dokonce jsme měli obavy, zda ji kocourek bude vůbec cítit. Přední rozdrcená nožička nemá ještě pořád vyhráno, je zafixovaná, lékaři ji musí denně kontrolovat, je možné, že dojde k další operaci, kdy bude nožička amputována. Dělá se však všechno proto, aby kocourkovi nožička zůstala. Čeká ho ještě dlouhá léčba pod dohledem veterinářů, rehabilitace a budeme dělat všechno proto, aby se co nejdříve na nožičky postavil a mohl běhat, i když už to nikdy nebude jako dříve. Má velké štěstí a je s podivem, že při tak ošklivé nehodě, neměl poraněnou hlavičku a vnitřní orgány. Ale i dlouhá péče a trápení stojí za jeden kočičí život, vždyť život je dar a kocourek bude určitě do půl roku šťastným postelovým mazlíkem.
Kocourek Bróňa se pomaličku zlepšuje. Pusinku už nemá tako bolestivou a srst se též zlepšuje. Zkoušíme to bez léků, jen s vitamíny. Je takový pořád unavenější.
Trápí mě kocourek Robinek. Přijde mi zase čím dál pohublejší, srst o dost horší, hodně jí, nic však nevstřebává. Zkoušíme maso syrové, vařené i dietní konzervy. Má opět větší průjem. Mám o něho strach. Už je to téměř rok, kdy má Robinek problém s trávením bílkovin a prognóza nemoci je velmi špatná. Vždycky se zase trošku zlepšil, tak moc doufám, že tomu tak opět bude.
Kočička Cheryl se hodně bála ostatních kočiček a neustále se vracela do klece. Začala jsem si ji brát na klín k počítači do velké místnosti a začíná se tu už trochu více aklimatizovat. Asi pro velký prostor, kde nemá jiné kočičky úplně vedle sebe. Je to tak úžasná a mazlivá kočička s delší srstí. Moc by potřebovala domov.
Vilémek je nyní největší lumpík v útulku. Hodně zlobí svojí sestřičku Jarmilku, ona se ho bojí a křičí, když ji často nahání. Opravdu zlobí a mě je jí líto. Ona se pořád nedá pochovat, ani pohladit. To Vilémek stále nastavuje bříško a chtěl by ho hladit skoro pořád.
Víťánek má nyní trošku méně záchvatů, dokonce se vrátil ke Standovi na noc do postele, je tam i s Jůlinkou. Ta je Standovou věrnou společnicí.
Kočička Knírka se u nás snad už cítí lépe, je nyní v naší obytné části domu a tam ji to vyhovuje pro větší prostor a méně kočiček. Reggí už tam také utíká, chce být všude, stejně jako Toníček.
Knírka
Cheryl
Knírka
Knírka
Cheryl
Knírka
Knírka
