Dnes jsme měli perný den. Jedna kočička po kastraci se vracela zpátky do své rodné lokality do Veleslavína v Praze. Je to již několikátá odchycená bezdomová kočička, která tam plodí další bezprizorní kočičky. Shánějí se peníze na jejich kastrace, které zaštítilo Nekupuj Adoptuj. A právě na tyto kočičky byla vypsána Událost o finanční pomoc na jejich kastrace, kdo chcete pomoci, číslo účtu Nekupuj Adoptuj je v události: https://www.facebook.com/events/305151409835966/

Tři vykastrované kočičky ze sběrného dvora v Roudnici n.L. se vracely zpátky. Dvě z nich byly již březí, jedna šest koťat a druhá čtyři koťata. Je to hrozné, ale zamezilo narození deseti nešťastňátek. Třetí kočička měla již větší koťátka. Když jsem je přivezla zpátky, všude byl klid a já viděla osm hladových plachých koťat. Některá byla již větší a budou těžko ochočitelná, dle pracovníků měly být tři a jednu Ronju máme už ve Sluníčku na testování, zda si zvykne. Vrátila jsem se pro sklopec a i přes přeplněné Sluníčko jsem odchytila dvě koťátka, černobílého Hliníka a černou Sutinku, tahle koťátka jsou tak sedmi až osmi týdenní. Přišlo mi škoda jich tam tolik nechat, nemají tam zrovna časté ani kvalitní krmení a pracovníci byť se snaží, nezvládli by to. Stačí ty kočky, která tam už jsou a na zimu bychom je musely zase odchytit na kastraci a nemuselo by se povést vykastrovat všechny a bylo by to pořád dokola. I tak tam vždycky nějaká kočička nekastrovaná přibyde. Mrňata byla tak hladová, že nemohla najít vchod do sklopce, lezla po sklopci, snažila se packou vyndat konzervu, bylo mi jich líto. Zůstalo tam ještě jedno takhle mrňavé dlouhosrsté. Ještě ho zkusím chytit. Jen doufám, že nebudeme mít útulek plný plašánků, to bychom dalším kočičkám moc nepomohli.

Bródík se mi zase nelíbí, často vrací granule, které sní. Ten kocourek nebude mít nikdy pohodu. Nevím, co mu to způsobuje, je to již druhý den. Chuť k jídlu sice má, ale nevím, kolik jídla mu projde z žaludku dál.

Děkuji Vám za názory ohledně Toníčka. Kdykoli přijde záchvat, je mi ho líto a zvažuji, zda se hodně trápí a zda bych měla zasáhnout. Jenže, když mu vezmu život, už nikdy to nevezmu zpět, už nikdy žít nebude. Nejde o tu operaci a o to všechno, co absolvoval. Po záchvatu ho vidím, jak s chutí jí, vím, že je to normální, je hodně záchvatem vyčerpaný. Když ho hladím, líbí se mu to. Chodí po domě, není to sice už vůbec ten původní Toníček, ale přece jen trošku reaguje, i když mu to trvá déle než mu to dojde. Rád chodí i do velké místnosti a do voliéry. Krásně přibývá, chutná mu. Fakt je, že si nehraje a žije si nějaký svět uvnitř sebe. Nemám prostě sílu mu vzít život. Mimo záchvat ho, si myslím, nic nebolí. Záchvat měl 1.7., 6.7., a nyní 23.7. dvakrát. Brzy pojedeme na kontrolu a zkonzultujeme léky na epilepsii. Pokud by však záchvaty přibývaly….

Čekanka mi přijde trošku lepší. Nebolí ji tolik nožička, otok tam však je stále.

13626456_649087961922477_5903409824050603451_n 13668959_649087978589142_7013559975804812919_n 13769461_649087995255807_6851507620063343180_n 13626954_649088005255806_3383371873723606165_n 13754241_649088028589137_4890507997633292198_n 13775585_649088055255801_338177013789414347_n