Dnes podvečer volala paní, že na chodníku v Račiněvsi leží černobílý kocourek, pravděpodobně sražený autem, byl živý, ale jen ležel. Nevěděla komu patří, od sousedů nebyl, ale vídala ho asi třetí den. Kocourek mi byl předán a já jsem s tím hned pokračovala na veterinu. Pan doktor ho řádně prohlédl, má bezvládnou přední packu a je celý bolestivý. Rentgeny a sonem bylo zjistěno, že má několikrát zlomenou přední packu a zadní nožičku v pánvi. Měl v moči krev po nárazu, páteř, ocásek i bříško je jinak v pořádku. Zítra ráno pofrčíme k ortopedovi na Mělník, kde nám řeknou možnosti léčby. Nyní už víme, že přední pacička se bude muset zahřebovat. Co bude se zadní nožičkou ještě zcela nevíme. Kocourek má zatím antibiotika a léky proti bolesti a byl vycévkovaný. Kocourek je asi tříletý a sestřička na veterině ho pojmenovala Street. Tak nám držte palce.
Intenzívně se připravujeme na sobotní umísťovací výstavu na Mělníku. Bohužel účast jednotlivých útulků nebude tak velká, jak se původně rýsovalo. Poslední potvrzení o účasti je od sedmi útulků. Uvidíme, jak se výstava vydaří.
Neustále se věnujeme mimo jiné kastracím venkovních, plachých koček. Během tohoto týdne byly čtyři vykastrované. Neustále jsou na různých místech nastražené sklopce a krmiči se snaží, aby zabránili narození dalším bezprizorním a nešťastným kočičkám.
Zítra čeká Čertíčka amputace zadní odumírající nožičky. Je to opravdu pro něho neštěstí. Snad si zvykne žít i bez nožičky. Hlavně, aby to dobře dopadlo.
Toníčka stále pozoruji, zda ho nečeká další záchvat. Poslední dobou ho postihoval každý týden, právě od čtvrtka. Dnes tomu naštěstí nic nenasvědčovalo. Děkujeme Vám všem, kteří jste poslali pro Toníčka finanční příspěvek. Zítra budu znovu volat na kliniku a Toníčka objednám na operaci. Toníček získal úžasného dárce, kterého Toníčkovo neštěstí hodně zaujalo a přeje si, aby byl z Toníčka zdravý, šťastný a bezstarostný kocourek, který se může dožít vysokého kočičího věku.
Siginka s Toníčkem se skutečně milují. Spinkají spolu, myjí se, rošťačí. Tak snad nemůžu Siginku Toničkovi vzít samotnou na výstavu. Co kdyby našla nový domov a on zůstal sám? Obě kočičky si jsou vzájemnou oporou.
Reggi je už po kastraci a s Meggí zase spolu spinkají. Během dne je každý sám, Reggí lítá po celém domě, všude se vecpe, je hodně zkoumavý a nebojácný. Meggí je zdrženlivější, dostala se z velké místnosti, uviděla pejsky a už visela nahoře na věšáku na kabáty. Jinak je Meggí hodně mazlivá a pořád se ke mně tulí. Je to zlatíčko.
Cácorka s Bróďou jsou už zase začleněny ke zdravým kočičkám. Jsou však v malé místnosti, je třeba Cácorku co nejvíce mazlit, pořád se hodně bojí. Bróďa má zase špatnou imunitu a mezi velkým počtem kočiček by mohl znovu omarodit. Užívá vitamíny a dlouhodobě antibiotika.
Lumpík zase dobře baští, hodně však slintá. Má vždycky takové výkyvy. Kdyby se mu tak dalo pomoci.
Robinek má střídavě velký a menší průjem. Nyní je docela dobré období, průjem není tak často. Hlavně, že se Robinek drží a má chuť k jídlu, i když si z něho moc živin nevezme.
Terezce se nádor na zádíčkách zvětšuje. Vystupuje z tkáně na páteři a nedá se operovat.
Víťánek záchvaty obtěžují stále. Pokud však není doma, nejsou tak intenzivní. Je to naštěstí pořád kus pořádného kocourka.
Dášenka je po prvním očkování a pořád se nemohu rozhodnout, zda ji vrátit k domovu důchodců či ne.
