Zpravodajství ze 3.4.2016
Kočička Enya je pořád hodně nemocná, rýma je to opravdu šílená, ale očička už se jí lepší. Má břicho jako balón, nemůže se dojíst. To je dobře, určitě se úplně uzdraví. Když si představím, že byla sama v lese, bez jídla, bez pomoci, v zimě a nemocná, je mi úzko. Snesla bych ji modré z nebe.
Kočička knírka vypadá zdravě a pomalu si tu zvyká. Plete si však pelíšek se záchodkem. Leží v záchůdku, neustále ji vyndavám a dávám do čistého pelíšku.
Toníčkům záchvat stále trvá. Je to smutné. Chodí za mnou a vždycky se o mě opře. Chodí, nehraje si však, hledá jistotu. Pořád slintá, má zaťaté zuby. Záchůdek používá normálně, ale je úplně jiný, „divný“. Máme to natočené a budeme doufat….
Navečer přišel kocourek Čertík s nateklou zadní pravou nožičkou pod kolenem. Z jedném strany má ránu a kolem dokola je jeho nožička nateklá, přitom nekulhá. Všimla jsem si toho hned venku. Čertík je plachý kocourek, který pobývá hodně venku a spává ve sklepní místnosti, kam mají kočičky přístup přímo z venku. Kocourek chodívá i do bytu, avšak nepravidelně. Je pravda, že přímo doma už nebyl delší čas, ve sklepní místnosti jsem ho vídala, ale nevím, jak dlouho už tohle zranění má. Čertík pochází původně ze sila ve Straškově, kde se narodil plaché mamince. Měl další tři sourozence, kteří našli domov už jako odrostlá koťata. Čertík se však nikdy nevymazlil a navíc vždy, když měl větší stres, začal sípat, špatně dýchat. Vyšetřením bylo zjištěno, že je jeho srdíčko hadrovité a zbytnělé po nějaké infekci v minulosti. Přestala jsem ho od té doby chytat proti jeho vůli a tak si tu žije již pátým rokem, jak chce on sám. Vyrostl ve velikého, nádherného, černého kocoura a již dva roky nebyl nemocný. Dnes bohužel putoval Čertík do klece, protože jeho nožičku nemohu nechat napospas. Zítra se musí jeho nožička řádně vyšetřit.
