Plašánek, který bydlel měsíc na skříni v depozitním pokoji. Slezl jen v noci, najedl se a zase vylezl na skříň. Po 14 dnech mě nechal na něho sáhnout ze spoda jen jedním prstem, ale běda jak jsem si přisunula židli, abych se k němu více přiblížila. Skočil dolů, lítal po celém pokoji a strašně syčel. Musela jsem odejít, potom se uklidnil a vyskočil zpátky nahoru. Až teprve po měsíci jsem šla ráno krmit a milý kocourek seděl na zemi u radiátoru. Od té doby na skříni nebyl. Začínala jsem pomalu s vymazlováním, ale nenechal se jen tak.
Za další měsíc se naučil nebát hraček, nechat se pohladit a když ležím v klidu na posteli, dělám, že mě nezajímá, tak vyleze i k jídlu.
Žádné komentáře