Dneska byly dvě kočičky ze sběrného dvora na kastraci. Jsou neskutečně plaché. Nemohla jsem je dostat do přepravky. Jsou to šmudlínky, je to děsné, jak se bojí lidí. Celkově jsou obě takové drobné, je vidět, že se v dosavadním životě moc nenajedly. Je to smutné, že pro ně nemohu víc udělat a musí zase zpátky do lokality. Jak asi dlouho se taková kočička dožije?

Teď něco hezkého, v pátek odjel do nového domova malý kocourek Finneček. Bude bydlet v Praze v bytě s ročním kočičím kamarádem. Přízeň svých budoucích rodičů si pěkně užíval, je sladký a boží a konečně se dočkal mazlení, kterého se tak dožadoval a nebyl na něho u nás čas.
Kočička Zulinka byla na kontrole cukru. Hodnota cukru v krvi je při každé kontrole vyšší a vyšší. Po aplikaci inzulínu hned po zjištění cukrovky se hodnota tak hezky snížila a teď i po aplikaci vyšších dávek, cukr pořád stoupá. Jezdíme dvakrát v týdnu na měření . Zulinka má pořád abnormálně velké bříško, nic negativního se v něm však vyšetřeními nenašlo. Teď má bříško o trošku menší, ale celkově se za čtyři dny zhubla o 20 dkg, což není dobré. Je to trápení.
Kočička Čekanka se nespravuje, je pořád taková vyhublá se špatnou srstí, sice jí, ale apetit k jídlu mi na její hubenost nepřijde nijak zázračný. Psala jsem, že začala kulhat na levou zadní nožičku, což se mi zdálo zvláštní, když se stále v karanténě a pořád spí. U lékaře jí byly zkontrolovány hodnoty krve, bílé i červené krvinky se zlepšily, ale hodnoty bílých jsou i tak vyšší. Na patě levé zadní nožičky byl zjištěn otok a na rentgenu byla vidět i už „vyžraná“ kost. V této chvíli takovouhle paseku může udělat zánět, ale i nádor. Byly jí přidány ještě další antibiotika a léky , pokud je jedná o zánět, pata by se měla uzdravit.
Bródíček má zánět dásní o maličko lepší, zapáchá méně. Byly mu nasazeny kortikoidy. On s tou bolavou pusinkou musí hodně trpět. Teď tak málo jí.
Šárka bude ještě týden užívat léky, ale už je to skoro zdravá kočička.
Malá chlupatá Ronja bude ještě tvrdý oříšek. Syčí, seká, bojí se.
Kocourek Rytířek je v kuchyni a je to pro něho o hodně lepší. Víceméně žije na kuchyňském stole, u Standy na klíně nebo v obýváku na gauči. Na záchod si dojde, ale bojí se i malých koťat. Prostě se bez nožičky cítí ohrožen. Měl by opravdu jít do domova pouze jako jediná kočka v domácnosti.
Dnes v sobotu odjela do nového domova kočička Mikeška. Bude bydlet v bytě v Teplicích s ročním kocourkem. Přejeme jí hodně štěstí!
Toníček měl dnes dopoledne příšerný záchvat ve velké voliéře. Zase mu krvácena pusinka. Byla jsem u koťat v malé místnosti a slyšela hluk a rány, všechny kočky kolem byly vystrašené, utíkala jsem tam, tušila jsem, že je to Toníček. Už měl krvavou pusinku, zalezl si do kukaně škrabadla a tloukl tam sebou. Ještě předtím však skáče a vráží do všechno, co je okolo něho velkou rychlostí. Pomalu jsem to přitiskávala k sobě a pak to ustalo. Byl zase celý vyděšený a udýchaný. Jako vždy po záchvatu se hodně najedl.