Vám všem, kteří čtete zpravodajství, držíte palce všem našim kočičkám a nenechávají Vás chladnými zvířátka, která jsou opuštěná, bezradná a nemocná, přeji jen to nejlepší v Novém roce 2017 a se mnou 76 současných Sluníček.
Jsem velice šťastná, že jste se mnou a pomáháte mi s těmi bezbrannými kočičími tvorečky. Děkuji Vám, má to smysl. Za rok 2016 jsme přijali 281 kočiček, domov jsme našli 204 kočičkám, 45 kočiček se po kastraci vrátilo zpátky do své lokality, bohužel již 32 zemřelo. Za dobu existence Sluníčka prošlo útulkem 890 kočiček.
Čekanka poslední den v roce absolvovala dlouhou cestu za štěstím. Vycestovala si více mazlení než měla ve Sluníčku. Ona se totiž zamilovala do našeho Sluníčkového Michala, on nemohl odolat a tak jako správný princ ji vysvobodil z překočkovaného Sluníčka. Teď tam budou žít šťastně až do daleké smrti. Sice se bude muset Čekanka dělit o jeho lásku s dalšími kočičími spolubydlícími, i tak na ní kousek Michala vyzbyde.
Michal trávil několik dní ve Sluníčku. Vygruntoval celý útulek, uklidil a přebral věci v garážích. Připravil krámek a věci na výstavu. Má neskutečné energie a to vše zvládl i s chřipkou. Čekanka si prostě uměla vybrat a já jsem za to ráda. Michale, moc Ti děkuji za neopominutelnou pomoc a za návštěvu.
Sapíček má veliké bříško, je to horší a horší. Hodně spinká, jídlo mu pořád chutná, ale bohužel je to moc smutné, nemůžeme mu pomoci.
U Marušky je na tom úplně stejně Barvička. Bříško má veliké a to i přesto, že ji byla voda vysáta a zaslána do laboratoře do Německa.
Obsah vodnatého bříška Melindy byl též poslán na rozbor. Melinda však nemá tak veliké bříško, za to však se dneska zhoršila, byla apatická a nejedla. O silvestrovský večer se trošku vylepšila a maličko si zobla.
Výsledky testů se Maruška dozvěděla večer, když volala na pohotovost ohledně Melindy a to, že Barvička nemá FIP, má v bříšku zánětlivé ložiško a Melinda FIP má. Zdá se nám to zvláštní, diagnoza by odpovídala opačně. Uvidíme až to Maruška na veterině probere osobně.
V pátek byla Jituška z Bohušovic rozboru krve. Výsledek je vyšší hodnoty slinivky. Jituška je nezdravě hubená, prská, teče jí z očiček, celkově vypadá nemocně. Hodně jí, ale nepřibírá, stolici má však hezkou. Dostala další antibiotika.
Jedna z černobílých kočiček z Bohušovic, které jsou ve Sluníčku po kastraci, zasáhla panleukopenie. Takže jsme měli hodně starostí, kočička naštěstí přestala být plachá a spolupracovala. Takže spousta léků, antivirotik, infuzí a Kiliánek ji daroval plazmu. Čekala jsem, že nemoc neustojíme, všechny kočičky z Bohušovic jsou takové chudinky. Dneska konečně kočička začala mít zájem o neustále nabízené jídlo. Tak snad už jsme vyhráli. Byly to však nervy. Druhá kočička je v pořádku a doufám, že to tak už zůstane.
Kocourek Bubo zase začal chrčet. Takže opět bude muset dostal odvodňovací léky. S Jolym užívají antibiotika na mycoplazmu už měsíc, dneska už užili poslední. Joly vypadá celkem dobře, jen oči nemá pořád pěkné, jasné.
Karin s podezřením na FIP se chová docela normálně. Krade jídlo, v nocí mi lítá po hlavě, spát musí na Standově klíně. Byly jí vysazeny antibiotika, tak doufám, že bude i nadále zdravá. O Silvestra mě tedy vyděsila. Karinka je Standova důvěrná přítelkyně, je součástí jeho křesla v obýváku. Tím pádem tak trošku starost o ní jsem přenechala Standovi. Standa byl mimo dům a já usedla na jejich křeslo s pečeným kaprem a Karinka nikde. Bylo mě to divné, ale byla jsem i trochu ráda, uchlácholila jsem se, že někde spí mimo místnost a kapra necítí. Po nějaké době, když už ostatní kočičky vstaly k večeři a Karina stále nikde nebyla, jsem ji začala hledat. Po marném hledání se mě začala zmocňovat hysterie, bývala jí plná kuchyň i obývák a teď nic. Prohledala jsem několikrát všechny škvíry, skříně, sklep, horní patro, kočičí místnosti, pořád dokola, příšerný pocit, prostě nikde nebyla, nikdo nemňoukal. Docela už zoufalá jsem otevřela dvířka u kuchyňské linky, kde jsou hrnce a pokličky a ona tam chudák seděla opřená o dvířka. Musela tam být už od cca jedné hodiny, když jsem tam šla pro hrnec. Moc jsem si oddychla, už jsem viděla tu zoufalou silvestrovskou noc, už takhle ta bezmoc trvala dost dlouho.
Malý bílomourovatý kocourek, který hledal domov ve Vědomicích o štědrý den a kterého jsem pojmenovala Baldík, byl přejmenován na Ježíška. Je to takový maličký Ježíšek. Ve čtvrtek a v pátek se nám moc nezdál, byl takový unavený, nehrál si, páteř na zádíčkách mu vystupuje, přestal s nadšením jíst, báli jsme se o něj, dostal raději antibiotika a poslední den v roce už byl zase jako skoro každé zdravé kotě.
V pátek odjela do nového domova kočička Tatianka. Jela ke stejně staré kočičce Eva, k naší Laskonce. Snad bude z holek nerozlučná dvojka a jejich „rodiče“ budou moci být na ně pyšní.
V ten samý den odjel do nového domova Pegasek. Bude bydlet v Praze u nám známého kočkomila Ondry s ještě dalšími třemi kočičkami mezi, kterými je naše Sluníčková Bertička.
Lumpík už jí! Před chvílí se dral o uzené maso, kus si ho ukradl a sám i snědl. Antibiotika asi zabraly.
Všem našim Sluníčkovým kočičkám přejeme hodně štěstí!!!!!
Děkuji všem návštěvám za přízeň a za dárky pro kočičky.