Kočička Stánička baští s chutí, nejvíce granule, ale dneska si dala i vařené kuřátko. Tak konečně je snad po starosti. Včera byla na vyndání sondy a už vesele řádí. Je moc sladká, mazlivá, nádherná.

Lumpíček konečně zase nabírá na váze, kterou měl před půl rokem, kdy začal mít častou nechuť k jídlu, několikrát užíval antibiotika, muselo se mu maso podávat až do pusy. Nyní již nějakou dobu zase baští s chutí a povislá kůže na bříšku se zaplňuje tukem. Je to o hodně krásnější, mám radost, když ho sotva mohu uzvednout stejně jako obra Rumburaka.

Včera jsme přijali tři kočičky, tedy málem čtyři. Hodně časně ráno jsem jela odchytit údajně nemocného černého asi pětiletého kocourka z lokality rodinných domků v Roudnici n.L. u domova důchodců. Nepovedlo se, byl na soukromém pozemku a ještě k tomu se bojí. Bude se muset použít sklopec, ty jsou však nyní rozpůjčovány.
Dalším přijatým kocourkem je asi dvouletý mourovatý a velmi mazlivý Richard Chvalínský. Ráno volala paní, že je tento kocourek u autobusové zastávky ve Chvalíně a špatně se mu chodí na zadní nožičky. Jela jsem pro kocourka, nožičky se mu rozjížděly, měl příšerný smradlavý, černý průjem, z něho olysalý celý zadeček i s částí ocásku, je příšerně vyhublý. Vypadalo to jako kdyby byl živ z bláta. Ve Sluníčku se vrhl na kapsičku, byl vykoupán, což však nemělo téměř smysl, neboť si lehal do počůraného a pokakaného kočkolitu. Byl zrentgenován, nemá žádný veliký nález, staré zranění patní kosti a má trochu odchylný od normálu kyčelní kloub. Nic závažného, na patě má abces, který se zahojí. Dostal na bolest, na zánět a antibiotika. Dostal silikonový kočkolit, aby se na něho nenabaloval písek. Je to pořád dokola, koupel, vyválení se ve špinavém kočkolitu atd. Právě nyní už nekakal asi dvě hodiny, tak snad se trávení upravuje. Přijde mi, že více pije, může to být průjmem, ale raději ještě nechám vyšetřit krev. Je to moc trpělivý kocourek.

Další kočičku mourovatou s bílou šmouhou na nosánku přivedl pán z Libkovic. Již tři dny se toulala obcí, nikomu nepatřila, pán obešel celou ves, ale nikomu kočička nepatřila.. Kočička je mlaďoučká, hodně se bojí, dostala jméno Gina. Je to kotě z loňského podzimu.

No a třetí přijatou kočičkou je malé černé asi třítýdenný kotětí kluk. Dva dny plakalo pod hromadou stavebního materiálu u fotbalového hřiště v Roudnici n.L. v Podluskách. Teprve včera miminko podařilo objevit hodným lidem, které pláč koťátka nenechával lhostejným. Vypadá zdravě a tak ho dostala do opatrování kočička Tulinka. Chlapeček se okamžitě přisál k nové mamince a při krmení kapsičkou se vrhl celým tělem i na tuhé jídlo. Ve voliéře s maminkami je tam nejmenším kotětem, váží 257 gramů, ale moc šikovný a dostal jméno Nikoušek.

Po dlouhém váhání jsme vzali dvě postižená dvě koťátka od maminky Yzinky, Badynku a Kaštánku k paní doktorce. Pořád jsem to oddalovala, ale bála jsem se, že budou mít v budoucnu veliký handicap a sami se ani nenajedí. Paní doktorka zjistila poškození mozečku u obou koťátek, prognóza na zlepšení stavu byla nulová a navíc byla obě koťátka slepá. Doporučila nám je uspat. Ještě teď se z toho nemůžu vzpamatovat, ale po důkladném zvážení situace v útulku, kvality jejich budoucího života a kolik je venku čekajících zdravých koťátek, jsme s jejich uspáním souhlasili. Je mi to velmi líto, pořád jsem doufala, že se koťátka zlepší. U dvou jejich sourozenců se viditelně neprojevuje postižení, obávám se však, že jsou na svůj věk zaostalá, možná i slepá. Vůbec si nehrají, nezkoumají svět, uvidíme, co bude dále. Černý chlapeček Nikoušek, kterého jsme včera přijali a je evidentně mladší, si sám i hraje, je daleko čilejší. Je pravda, že hned po přijetí maminky Yzinky s koťátky do Sluníčka, Yzinka koťátka vynášela ven z garsonky. Trpělivě jsme ji je tam vraceli a dělali zarážky, aby je vytáhnout nebylo tak jednoduché. Moc špatně se smiřuji se smrtí mláďátek.