Adopce a ztráta Ríšánka v jeden den, druhý den zpátky ve Sluníčku:

V pátek odjel černý jedenáctiměsíční kocourek Ríšánek do nového domova. Ačkoli vždycky probírám s novými majiteli na co je nutné dát pozor, aby se kočičce nic nestalo, tak se Ríšánek bohužel dostal ven na volné prostranství na návštěvě u příbuzných, kterou po cestě do nového domova absolvoval, a která se mu málem stala osudnou. Byl to veliký šok, dozvěděla jsem se o tomto neštěstí v pátek téměř v půlnoci. Hne…d následné ráno jsme s Luckou Zedníkovou už v pět hodin byli na místě, kde se Ríšánek ztratil. Téměř čtyři hodiny jsme brouzdali hustým houštím a vysokou trávou podél potoka Čepel v Roudnici n.L. Podlusky. Ríšánek údajně běžel až za obec, kde je zarostlé pole, utíkal před možným polapením rodiny, která se ho snažila chytit, kde byl ponechán na navštěvě, a kterou vůbec neznal. Byla jsem z této situace hodně zoufalá. Po ranním neúspěšném hledání Ríši, jsme vyrazili s Luckou opět večer. Když už jsme terén prošli až za obec, krůček po krůčku, zkusili jsme důkladně hledat znovu i při zpáteční cestě. Už jsme ztráceli naději a já viděla před sebou nekonečné denodenní ježdění na místo ztráty Ríšánka a hodiny strávené prodíráním se křovím s velkou bolestí na srdci. Tížilo mě to strašně a měla jsem pocit, že ten „kámen“ snad ani dlouho nemohu unést, „kámen“ z toho, jak je Ríša někde příšerně vystresovaný, zalezlý a hladový. Když už jsme byli ud domu od kterého kocourek utekl, zaslechla Lucka mňoukání, Ríša k nám přišel z houští!!! Ještě chvíli chodil s mňoukáním okolo nás nedůvěřivě, s odstupem. Sedla jsem si na bobek a nakonec se rozhodl přijít k mé ruce, byl tak šťastný a já ho hned „drapla“, on zkoprněl, pak se začal trochu cukat, ale to už ho Lucka řádně popadla, zabalila do svého trička a už jsme upalovali k autu, kde jsme měli přepravku. Protože byla tma, cestou domů mě trochu trápila obava , zda nevezeme nějakého tamního cízího kocourka, byla tam spousta kočiček (samozřejmě nekastrovaných). Ale byl to skutečně Ríša, nejen, že jsme ho na světle poznali, ale i ještě jsem si přečetla jeho čip, abych uvěřila, že to trápení skončilo. Po té jsem totálně odpadla do postele. Ríšánek zůstane ve Sluníčku, i on byl tak šťastný. Jsem vděčná Lucce, že se mnou snáší takovéhle perné chvíle, vlastně dny, že mi pomáhá, samotné by mě bylo o hodně hůře a kdo ví, jestli bych Ríšu vůbec našla.