Ještě než se Oněgin dozvěděl, že bude mít domov, sepsal svoje paměti….

Dovoluji si předložit svůj životopis všem kočkomilům, ve které stále ještě věřím, přestože jsem se na starý packy nedočkal ničeho dobrého. Před mnoha lety, prý sedmnácti, ještě jako nejroztomilejší z koťat, jsem se dostal do celkem pěkného domova. Vyrůstal jsem v rodině, kde jsem měl k dispozici dvě děti a paníka s paničkou. Byl jsem skutečně kocour luxusní. Neměl jsem na to žádný lejstro, který by potvrzovalo, že mám vznešené předky, ale na první pohled jsem u lidí vzbuzoval touhu podrbat můj překrásný kožíšek. Moji mladí páníkové, holka a kluk, byli hodní a velká panička s páníkem, ač se moc nestarali o správnou kočičí výživu, nijak neškodili. Prostě jsem dlouhá léta spokojeně žil v bytě, měl jsem svou rodinu nade vše rád a snažil se jim oplácet pěkný domov alespoň tak, že jsem nijak nezlobil, dělal jim pomyšlení, když byli všichni doma, mohli mě pozorovat, jak si upravuju kožíšek a většinu času jsem jim spokojeně vrněl nablízku. Vyrůstal jsem společně s dětmi a každičký den je vítal, když se vrátili domů a čekal na jejich tlapičky, které mě podrbou dětskými prstíky. Děti rostly, já také. Za pár let si holka začala domů vodit kluka, takovýho voňavku, který se mi moc nelíbil, ale ona byla tak šťastná, že jsem jí nechtěl mňouknout, že to není vůbec zlatý člověk, nemňouknul jsem jí, aby ještě počkala na prince. Moc rád jsem koukal, jak se připitoměle usmívá a těší se ze své velké lásky. Jednoho dne byla velká trachtace, holka pobíhala po bytě, oblékla si překrásné bílé šaty a zmizela z mého života. Ale co, zbyl mi ještě kluk. Bylo mi smutno po holce, ale byl jsem rád, že mám ještě kluka. Za ním zanedlouho také začala docházet nějaká holka a ta mě měla ráda. Tak mi mojí mladou paničku pomalu nahradila. Jenže starej páník a stará panča se dost často hádali a paník dost smrděl pívem. Doma začal být nepořádek a nepěkná atmosféra. Jednoho dne, zčista jasna stará panča zmizela. A pak začaly moje útrapy. Starej páník pil a pil, motal se po bytě a hodně mi nadával, občas mě odkopnul, nedával mi jídlo. Kluk s holkou tam taky moc nebývali, také se jim to nelíbilo, jak se najednou starej mění. Jednoho dne nová holka zvedla telefon a s někým mluvila. Říkala: „On se k němu nechová hezky, je to starý kocour, chce ho nechat utratit, nebo pustit do lesa, prosím vemte si ho.“ Tušil jsem, že se děje něco hodně zlýho. Přijela taková voňavá paní a odvezla mě pryč. Starej tam seděl v hrozném nepořádku a něco si bručel, bál jsem se ho. Voňavá paní mě naložila do takový krabice a chvilku jsme jeli a jeli a pak mě vysadila ve svém růžovém domě, kde bylo asi milión koček. U všech chlupatých, byl jsem v útulku!!! Něco nepředstavitelného, hrozného. Nikdá bych se nenadál, že na starý packy takhle skončím. Žalostně jsem mňoukal, syčel, plakal jako malý kotě… Voňavá paní pak dlouho s někým telefonovala a za chvilku přijela moje milovaná holka, co se před časem odstěhovala a měla už sama svoje další děti. Říkala, že si mě nechá, ať si prý manžel říká, co chce, že jestli ji má rád, překousne doma kapku omezení, kvůlivá starýmu kocourkovi. A tak jsem putoval do domova svojí milovaný paničky, která uměla tak překrásně pohladit a vím, že mě milovala moc. Ale asi né tak moc, jako toho naondulovanýho náfuku, co mi jí odvedl!!! Byl jsem u nich dva měsíce. Jídlo furt nic moc, v útulku jsem dostal do mističky mnohem voňavější dlabanec, ale já nejsem vybíravej, já byl rád, že nemusím bydlet s dalšíma kočičkama, protože se jich bojím, jsou divoké a já mám rád svůj klid. Naondulovanej frája mě od začátku neměl rád. Pořád proti mně něco měl. To bylo furt že smrdim, že lezu na stůl, že jsem hloupej. Neměl pro mě kloudnýho slova. A já mu nic nedělal, přísahám na kočičí svědomí a všechny psí uši, že jsem fakticky opravdovej zlatej kocourek!!! Nepomsťuju se nikomu!!! Maximálně ignoruju. Jenom jsem občas uzobnul dětem z talířku jejich papání, děti se smály a já byl rád, že ještě umím udělat srandu. No a najednou ten frája naložil celou rodinku do auťáku, mě šoupnul do kufru a frnk, stáli jsme zase u růžového domu. Frája vystoupil a úplně lhal voňavý pani, že mě měli DOČASNĚ doma a že se nepodařilo mi najít jinej domov. Vůbec žádnej domov mi nehledal!!! Akorát mě měl už plný zuby. Voňavá pani mě vzala do náruče, cejtil jsem, jak je na fráju naštvaná, vůbec se s nim nechtěla bavit a měla pravdu. Moje milovaná seděla v autě jako pecka a fňukala. Nepostavila se mu, zradila mě taky. Voňavá paní je hodná, ale všude je plno koček. Bojím se. Jsem starý a nezvyknu si v útulku. Jak jsem psal, nepomsťuju se nikomu, ale FRÁJOVI z celého svého kočičího srdíčka přeju, aby se pokadil na veřejnosti!!! A na vás se obracím s prosbou, dejte vo mě vědít všem kočkomilům, aby si mě někdo na starý kolena vzal a udělal mi hezkej podzim života. Moc vás prosím…

Váš Oněgin