Nazdárek milí člověci. Jmenuji se Lotka a do útulku jsem spadla z nebe. To říká moje dvounohá posluha Míla, ale já vím, že z nebe kočičky nepadají. To jen ona je taková naivní a myslí, že pršíme jako déšť. A není divu, že si to myslí. Ona už na své zahrádce našla takovou spoustu kočiček, že kdybysme se všechny daly na provázek, tak bychom byly jako celá školka, nebo i dokonce veliká škola. Co si má chudák víla-Míla myslet, než že jsme k ní napršely, že jo. Ale my víme, jak jsme se tam ocitly. My to dobře víme. Například já jsem se narodila letos zjara mojí milovaný mamce. Mamka bydí u takovejch nepovedenejch lidí. Moc se o ní nestarají, tvrdí, že kočka se o sebe umí dobře postarat. To je pěkná blbost. My se umíme postarat většinou, vždycky to prostě nejde a potřebujeme člověčí pomoc. Ale ty nepovedený lidi si prostě myslej, že zvládneme úplně všecko, všecičko. Prdlačku. Mamka jim tam ve stodole chytá myšky a když jim něco zbyde vod večeře, tak jí to hodí z okna. Ona to slupne, když to stihne jako první a jde si zase po svých. To je celý jejich vděk za práci, kterou my kočky odvádíme. Nikdo jí nehladí a nikdo jí nebrouká do ouška, nikdo nepoděkuje. Žijí tam i další kočičky a myšek není dost, tak spolu pořád soupeří o trochu jídla. Nemají se tím pádem moc rády, protože jich je tam moc a pořád se dohadují, čí bude která myš. A ty nepovedený lidi to vůbec nezajímá, že mají všichni hlad. Vůbec nevědí, že kočičky nebaví pořád rodit koťátka a pak se bát, kdy jim je seberou a nikdo o nich už více neslyší. Někdy se podaří koťátka dobře uschovat a potom tam vyroste další hladová generace. No a mojí mamce se nepodařilo mě uschovat a přišel nepovedenej člověk a prostě mě čapnul, naložil do nablejskanýho bouráku a šoupnul za plot k víle Míle do Sluníčka. A tady žije kočiček ještě víc a já se jich bojím, protože jsem mrňavá a protože by mi mohly všechno spapat. Tak s nima nekamarádím a sním si o nějakém povedeném domově, kde se nebudu muset bát, že budu celý život jenom bojovat o kus žvance. Tak jsem se nasáčkovala rovnou do kuchyně, abych byla přímo u zdroje. Jídla je tu habaděj, což o to, ale kočka si říká: „Co kdyby zase přišla bída.“ Ale kamarádi, kdyby se u vás doma našel kousíček místa a kdybyste si mysleli, že jste povedení lidé a že mi dáte, co potřebuju a necháte mě vykastrovat, abych nemusela pořád rodit koťátka, která by beztak často skončila pod koly aut, nebo by hlady někde strádala, a když mi bude ouvej, vezmete mě k bílopláštíkovi, tak já přísahám, na kočičí svědomí, že vám budu dobrou kamarádkou a budu vás milovat až moc. Umím příst a umím pomáhat v kuchyni. Ráda spinkám a miluju mazlení. Lidská ruka je totiž tak strašně příjemný nástroj, že ačkoliv mi člověk život zkomplikoval, pořád věřím, že víc je vás těch povedených, než nepovedených. Děkuji, že si mě chcete vzít. A děkuju celýmu Toulcáku, že tam budu na Dni zvířat a ucházet se o člověčí přízeň … vrrrr, mrrrr, mňáááu !!!
- narození: 05/.2015
- pohlaví: kočka
- handicap: ne
- čip: ano
- očkování: ano
- odčervení: ano
- kastrace: ne
- příjem: 09/2015
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Žádné komentáře