MOUREK Z ČERNOUČKU ❤️🐈
Mourek to v životě neměl lehký. Prošel si několika adopcemi a pokaždé Jsme velmi brzy narazili na jeho dominanci a chuť chodit na záchod vždy často a všude. Teď jsme to společně v novém domově překonali. Moc děkujeme jeho nové rodině za trpělivost péči a lásku kterou mourkovi poskytli.

Všechny Vás zdravím a dávám vědět, že si Mourka necháme. Na konci
prvního týdne po adopci jsme byli opravdu zoufalí, pokud dobře počítám,
během dvou nebo tří dnů nám počůral byt a věci na jedenácti různých
místech. Kdybyste mne nepovzbuzovali a nepomohli mi radou ohledně
správného steliva a výměny záchodu, asi bych rezignoval. Stanovil jsem
si termín, že se do konce ledna rozhodnu, no, a po třech týdnech soužití
s Mourkem jsem rád, že jsem vydržel a že máme nového člena rodiny.

Takže můžu jenom zopakovat, že Mourek je mazel, rád si hraje, rád
odpočívá, rád jí, úplnou náhodou jsem objevil, že mu moc chutná makrela
makrelu, asi ji občas dostával, takže se s ním musím dělit. Když ho
hladím jinde, než se mu líbí, ožene se a stiskne, že to člověk cítí, ale
není to rafanec. Sedí moc rád na klíně, a když si lehnu na gauč, do dvou
minut leží vedle mne. Občas se při mytí labužnicky rozvaluje na zádech,
člověk ho prostě nemůže nemít rád. Pomalu začíná chodit ven, ale vždy
jen na chvilku, brzy zase zamíří domů. Bojí se hlasitých zvuků – možná
má nějakou špatnou zkušenost. Jednou jsem kejchnul a úplně jsem mu tím
rozhodil večeření.




Příspěvek z Facebooku