NAŠI MILÍ,
PROTOŽE JSME OBJEKTIVNÍ, A PROTOŽE SI NAŠE KOČIČÍ AGENTY 🐾 RADĚJI PROVĚŘUJEME-SAMI VÍTE KOLIK TOHO TAKOVÝ KOCOUR NEBO KOČKA KULI PLNÉ MISCE, TEPLÉMU PELÍŠKU A HODINĚ DRBÁNÍ DENNĚ NAKECAJÍ…. POPTALI JSME SE JAK TO DOOPRAVDY BYLO A JE 😉 PRÁVĚ „MAMINKY“ PRÁŠKA.
…….
Prej pomalu 😀 Nastesti vazne nejsou vetsi konflikty. Vsichni kluci se vice mene tolerujou, sycici vzdalenosti se kratej… Spat spolu v jednom pelisku asi nikdy nebudou, ale to Mikeš nespal ani s Prevítkem, kterej nám umrel den pred tim, nez jsme si vzali Praska. Jeho prichod byl asi psychicky nejtezsi pro me a musela jsem se skutecne pomalu zamilovavat, protoze jsem vazne nedokazala jen tak prekonat Prevituv odchod, byl mladej, bylo to nahle a navic jsme u toho ani nestihli bejt. Okamzita adopce byla vice mene kvuli opustene tezko umistitelne jakekoliv kocce, nez kvuli nam. Ale Prasecek se tak hrozne snazil, ze se mi do toho srdce svymi zbylymi tremi zuby zvladnul prokousat a je muj, muj a nikomu ho nedam. <3
Příspěvek z Facebooku