Ahoj teto!
To jsem já, Šmahel! Už dlouho jsme s dvounožkama nesesmolili žádný dopis. Dvounožky totiž pořád nemají čas, jedna je věčně kdesi v Praze (prý aby byly peníze na granulky, maso a kočkolit) a druhá mi vždycky ráno říká, že je jí strašně líto, že musí odejít, ale že do toho blázince musí, aby byla chytrá a jednou měla fajn práci, protože bez práce nejsou granule…až teď jsem je konečně donutil zasednout k tý fajn bedýnce s tlačítkama, po který tak rád chodím, protože dvounožka vždycky nadává, že jí tam něco zmáčknu a všechno zmizne (a taky že jo, vždycky jí minimálně otočím obrazovku vzhůru nohama). Důležitý je, že mi dvounožky koupili předčasný dárek k Vánocům. Říkám mně, protože mámu Šimlu to vůbec nebere. Mám konečně vlastní koulodráhu! Je děsně fajn, ale občas mi dvounožky vezmou tu kuličku, prý tu nemůže být přes noc takovej rambajz. No tak aspoň namáčím malému dvounožci ponožky do misky s vodou. Myši už totiž umí skoro všechny plavat, dvounožka se nechala slyšet, že by se nedivila, kdyby všech osm zplesnivělo. Jinak je všechno fajn, už jsem velkej kocour, byl mi jeden rok a dvounožky říkaly, že už je ze mě pořádný „klacek“. Doprovázím je všude, když se ráno líčí, když jedí tu fajn bílou věcičku, které říkají jogurt a dají mi vždycky trochu líznout, taky s nimi vařím a koukám se z pračky, když se jedna z nich sprchuje. To mi pak říkají „čuňák“, ale mně to nevadí :). Když si jde druhá dvounožka vyčistit zuby, obsadím spolehlivě celé umyvadlo.
Moje maminka je pořád stejná, nehubne, ale díky mně ani netloustne, protože se jí každé ráno snažím včlenit do své hry na babu. Obyčejně jí hraju s dvounožkama, lítají po bytě a já za nimi. Dvounožky pak celé zadýchané říkají, že už se asi zbláznily, ale já jsem rád, že si se mnou hrajou. Náležitě je taky odměním, dávám jim ducánky, předu do ucha a svůdně u toho pomrkávám. No ale zpět k mojí mamince. Dvounožky o ní říkají, že je to jejich princezna. Mně říkají různě, Šmahelín, Šmuhel, Šmahelínek, panter, panteřátko, Don Juan a když je naštvu, tak čuňák :). Maminka si titulu „princezna“ náležitě užívá, vždycky si vyprosí maso o hodinu dřív, než máme obvykle večeři, nebo vyprosí kus šunky či nějaký pamlsek. Já jí potom honím, aby to zhubla. I máma Šimla už přišla na to, že mazlení je fajn. Lísá se k dvounožkám a občas už jim vyskočí i na klín. To se potom hned nasáčkuju k nim, protože žárlím. Můžeme i do postele, teda jen přes den, protože když to s námi zkoušela dvounožka v noci, kousal jsem jí do palce a ona nemohla spát. Nedokázal jsem jí vysvětlit, že noc je nejlepší pro hry a lov pavouků. Jo a taky s maminkou pozorujeme ptáčky za oknem. Ráno, když začnu břinkat na ty divné pásky v okně (říkají jim žaluzie) a kousat do špagátu vedle nich (jeden už jsem úspěšně překousnul a od té doby ty pásky visí nakřivo), mi dvounožka radši ty pásky vytáhne, než aby se dohadovala, že to nesmím dělat. Mám tak „ptačí kino“ a je to prima.
A ještě mám jednu novinku. Dvounožka přihlásila fotky mé, maminky a ještě Kocoura (kterého sice neznáme, ale prý tu bydlel před námi) do soutěže o peníze. Prý kdybychom náhodou vyhráli, měli bychom dárek pro Sluníčkové kočky, tak držte palce!
Tak zase ahoj a pac, jdu prohnat dvounožky s maminkou než zalezou do svých pelíšků!
Žádné komentáře