Víťánek měl dneska opět záchvaty, je to zničující a to, jak pro něho, tak pro nás. Bere léky na epilepsii, které ho hodně tlumí záchvaty má už podruhé za týden a velké. Ve čtvrtek jedeme k panu doktorovi na poradu. Záchvaty máme řádně natočené. Že by nakonec opravdu Fantomovy bolesti? Ach jo, je to nekonečné.

Bětuščina rýma také nebere konce. Čekám, zda ji zaberou další antibiotika. Je mi to tak líto, že má neustále dokola prášky. Musíme pořád otravovat u veterinářů, třeba někdo něco vymyslí, aby léčba nebyla tak zátěžová na její organismus.Bětka je tak milá, mazlivá a výjmečná kočička, je škoda, že nemůže být v pořádku a užívat si mazlení v řádném domově.

Emilka se pořád drží. Dobře baští, užívá antibiotika, dostává vitamíny a interferon. Jazýček ji omývám desinfekcí, má ho ošklivý. Alespoň třeba nemoc zpomalíme. Zítra se na ni přijede podívat paní z domova důchodců, která ji venku krmila. Stále na Emilku myslí.

Nějak se nám tu dospělí kocourci často hašteří. Hlavně Filípek, který hodně na mě lpí, nejlépe by chtěl být ke mně pořád přisátý.
Nemá ráda, když se má o mne dělit, hned se pere. Buldoček by chtěl být také u mne a mazlit se, ale musíme vždycky Filípka obelstít. Betuška je třetím žárlivcem, který nemá ke rvačce daleko. Jsou to však miláčci a tak moc by potřebovali nový domov, kde by se cítili důležitě a patřičně si mohli užívat mazlení a přízně svého člověka.

Ostatní kočičky nemají rády konflikty a tak tu jsou trochu v napětí, a když se něco semele, utíkají do voliéry. Opravdu útulek není pro ně nic ideálního, zvláště, když tu jsou kočičky z různých lokalit, rozdílných věků, samé dospělé, a které se dříve nikdy nepotkaly.

Ivanka a Ríšánek jsou naši nejmenší, jsou moc hodní a hraví. Trochu se však obávají ostatních a straní se. Kačenka si zabrala část místnosti na skříni a dovádí tam. Konečně mohu říct, že je to zdravá kočička, která si hraje. Je mimořádně mazlivá.

Důkladně se připravujeme na páteční akci na festival na Vyšehradě, kde bude mít Sluníčko charitativní stánek. V krámečku bude Terezka a Andrejka, děkuji jim za to. Maruška vyrobila spoustu dalších kočičkových hrníčků, tak se je na co těšit.

Také Standa předělával voliéry, přidával tam plexisklové stěny. Museli jsme objednat zase další konzervy a kočkolit. Koupili jsme materiál na dva sklopce, které potřebujeme jako sůl. Takový pěkný, který máme původně dělaný, nelze nikde koupit. Nakonec je udělá zase synovec z rodiny, který dělal právě ten původní. S jedním sklopcem jde odchyt kočiček hodně pomalu, tak snad se dalšího či dalších sklopců dočkám.

Máme nějak větší výdaje, ale asi spíš méně darovaných financí a pomalu nám mizí i účelná dotace z Roudnic n.L. Pokud by jste měl někdo nápad, jak získat další dárce, budu moc ráda. Bohužel pomoc kočkám je závislá téměř pouze na dárcích od lidí. Ale, jak to udělat a pořád nežebrat?

Moc bychom také rádi našli nějakou sikovnou kočkomilku, která by mohla šít, plést nebo malovat na nádobí a různé předměty motivy kočiček. To by nám také moc pomohlo, bylo by co prodávat v charitativním krámku. Naše Maruška je na to chudák sama.

Překvapuje mě Kasandra, jak je v obytné části domu hodná. Pořád by se mazlila, někdy sice dostanu facase, když s mazlením brzy přestanu, ale si zasloužím. A Kasandra by si zasloužila nějaký už stabilní a láskyplný domov, kde byla brána taková, jaká je. A ona je zlatá!

Iduška vypadá, že je v pořádku. Je to takové klidné a mazlivé stvoření. Strašně ráda jí a asi brzy praskne. To, co se mi nelíbilo na jejích očičkách jsou jizvičky od kdysi. Není to nijak vidět, Iduška je moc krásná kočička s krásným bříškem. Zítra zase udělám nějakou fotku.