Dneska je to přesně týden, co se k nám nastěhovala Aretka a rozhodně to byl velmi zajímavý týden. A vesměs i fascinující.
A někdy vyčerpávající. Cestou v autě byla v prostorné přepravce, na klíně nádherné slečny, ale to ji naprosto nezajímalo.
Raději proto mňoukala, že bychom to jako mohli otočit a vrátit jí zpátky, že s námi nikam nejde a už vůbec ne v prostorné přepravce, na klíně nádherné slečny. Konejšivá slůvka byla zbytečná a když zjistila, že její protesty jsou úspěšně ignorovány, zalezla co nejhlouběji a urazila se.Po vypuštění z přepravky v pokoji udělala tři otočky a se zoufalým mňoukáním zmizela pod postel. V tomto stavu vydržela následující dvě noci. O vodu, nebo nedej bože jídlo nejevila žádný zájem. Jediná aktivita v noci bylo, kdy zalezla za závěsy a naříkala z okna. Nešťastně jsem se ji snažil vnutit aspoň šunku, ale na argumenty že „je to dobrý“ a „neboj, neotrávil jsem to“ nereagovala a uraženě
zalezla za počítač pod stůl. Tam setrvala další dvě noci.
Potom zvítězil odvěký nepřítel lidstva – hlad, takže jednoho rána byla miska prázdná, maso pryč a granule jakbysmet. Záchůdek
zahrabaný. Měli jsme radost, o to větší překvapení nastalo, že na sebe nechá sáhnout. Podrbat na hlavičce a zádíčkách se kočičí slečně zdálo jako velmi příjemná záležitost, takže o další drbání nebyla nouze. Pak už to šlo jen lépe a lépe. Opustila úkryt a začala objevovat pokoj. Našla hračky i škrabadlo, které se stalo novým úkrytem. Milostivě se rozhodla, že se s námi už může bavit, neutíkala a začala příst i když se na ní byť jen promluvilo.
Následně zabavila židli, polštáře na koberci a když nebyla delší dobu pomazlena, byl jsem častován ukřivděnými výrazy a mňoukáním. Dneska, jelikož pokoj prozkoumala křížem krážem a vlezla i tam, o čem jsem netušil, že se tam může cokoli nasoukat, začala zkoumat pomalu chodbu. Obezřetně a pomalu a tak, aby na mě pořád dohlédla. Každopádně z ní roste mazlivka a průzkumník obecný, rozhodně se tu s ní nudit nebudeme.
Žádné komentáře