Večerní zpravodajská relace
23.6. 14

– Dnešní den bude ve Sluníčkové kronice zapsaný jako nešťastný. Včerejší, autem sražený kocourek dnes odešel k Velké Kočce. Kocourek Pavlík, jak byl navečer pojmenován, měl kromě polámaných nožiček i přetočenou páteř. Odpoledne jsme se s ním rozloučili.
Tohle je veliké neštěstí toulavých kočiček. Často je srazí auto a ony pak třeba dlouho někde samotné, dokud nezemřou. Snad to nevyzní špatně, ale jsme rádi, že alespoň Pavlík měl trápení kratší. Je nám moc líto, že to takto dopadlo. Pavlík byl mladý, sametově černý a překrásný kocourek. Pavlíku, mrzí nás to a nezapomeneme…

– Dnes jsme se rozloučili i s Vojtěškou. Chtěla bych toho tolik napsat, ale nevím, kde a jak začít. Tolik jsem věřila. Vždyť tak dlouho bojovala! Do útulku dorazila jako okouzlující „pohlednicové“ kotě s překrásnýma očima. Radosti na rozdávání, velká chuť do nejrůznějších podniků. Sršila z ní energie a nadšení a to i přes zradu, kterou jí před tím zlý člověk způsobil. Někdo jí vyhodil v Lovosicích u nemocnice. Vojtěška však důvěřovala. Hned jsme si mysleli, že tahle maličká dokonalost se v útulku dlouho neohřeje a brzy bude zdobit nějaký krásný domov.
Panleukopenie byla tedy veliká rána. Jak víte, zkoušela se léčba speciálním sérem, podpora imunity interferonem… Vojtěšce se však k tomu všemu přidala rýma, která bránila holčičce začít pořádně s jídlem. Bylo to dlouhé, ale Vojtěška se prala. Poslední dny trávila na veterině. Dneska už bylo jasné, že Vojtěška je až příliš zesláblá. Už žádné dobré vyhlídky. Nechali jsme kočenku odejít.
Milá Vojtěško,
nikdy na Tebe a Tvoji odvahu a sílu nezapomeneme. Tolik lidí Ti drželo palce a myslelo na Tebe. Víme, že teď už si zase veselá kopa, proháníš se v nebi s ostatními miláčky a máš tam plno hodných lidí na Tvoje oblíbené mazlení. Děkujeme Ti.