Zpravodajství od 1. do 3.7.2016

Omlouvám se za opožděné informace, o které bych se s Vámi tak ráda dělila, večer zasednu k počítači a nemám sílu nic napsat.
V pátek měl Toníček ošklivý záchvat. Spinkal v šuplíku pod postelemi a najednou jsem slyšela rány, jak se tam zmítá a nemůže ven. Nepodařilo se mi ho vytáhnout. Jeho tělíčko se mlátí a lítá po celém šuplíku, brzy to přešlo, byl však zmatený, krvavý, nateklý horní ret. Když se uklidnil, tak se šel hodně najíst, což dělá vždy po záchvatu. Co užívá léky na epilepsii, neměl ještě záchvat, bylo to právě deset dní a já si naivně myslela, že záchvat už díky lékům nikdy nepřijde.

Dlouho jsme nepsali o Robinkovi, kocourkovi, který netráví bílkoviny. Je nyní ve skvělém stavu, sice má řidší, jílovitou stolici, ale pěkně se spravil, srst sice nemá úplně dokonalou, ale daleko lepší než dříve.

Kocourek Smouki si u nás zvykl tak dokonale, že často prudí ostatní kočičky. Honí je a dokonce si na některé troufá takovým způsobem, že by je snad vyhnal. Chce mít vše jen pro sebe. Je neskutečným mazlem, který se komukoli válí po rukách, v noci po hlavě, ale nemá rád se dělit. Je to však zlatíčko a každý si ho hned oblíbí.

Pořád jsem měla počůranou postel, bylo to už neúsnosné, neustálé čistění, vysoušení a to samé dokola. Rozložila jsem na postel misky s granulemi a ani to nepomohlo, klidně bylo vedle zase načůráno. Tohle se tu ještě nikdy nedělo. Moc mě to mrzelo. Když jsem s těmi mými raubíři spala, ráno jsem měla pročůranou peřinu, to prostě opravdu děs. Poslední noci se ani na tak mokrých válendách spát nedalo, takž jsem spala v obýváku a některým kočičandám jsem asi chyběla, ale nedalo se nic dělat. Včera jsme náhodou zjistili, že očůrává Řehořek, už jsem si to dokonce jednou myslela, ale neměla jsem přímý důkaz. Hlavně jsme věděla, že jedna z očůrávajících kočiček tmavě hnědou moč, což není určitě v pořádku a může to být důvod toho, co se u mě v posteli děje. Tak jsme moc ráda, že už víme, kdo není v pořádku. Zítra se vše bude řešit. Bude to těžké, Řehořek je hodně plachý kocourek a udržet ho v kleci dá fušku.

Zítra ráno jedeme konečně s Bróďou na vytrvání zoubků. Jaterní testy už má v normě, tak snad už ho přestane bolet pusinka a třeba jeho srst bude i pěknější.

Pro mourovatého, dlouhosrstého kocourka Stáníka bychom potřebovali nutně domov. Nemá rád velké množství kočiček, nejraději by byl sám. Je však úžasný, pořád by se jen mazlil.

V pátek jsme přijali asi šestitýdenný černobílé kotě Floriánka. Byl nalezen v poli u Labe mezi Chodouny a Černěvsem. Našla ho slečna, která má odpovědný vztah ke zvířatům. Kotě si rodina nechat nemohla a tak hledali pomoc u nás. Floriánek má zánět spojivek, očička se léčí a doufejme, že bude brzy v pořádku.

V neděli v podvečer jsme přijali mourovatou kočičí holčičku, asi dvou a půl měsíční, narozenou zhruba 25.4.2015. Vypadá zdravě, je čistá, nalezená v Praze pod autem před jednou firmou. Auto patřilo paní, která bydlí v Roudnici n.L. a ve firmě pracuje. Holčička dostala jméno Dafné. Skvělé je, že nálezkyně našla pro kočičku domov. V pondělí pojede Dafné hned domů. Jsme za to vděčni, neboť nemáme už vůbec žádné místo a neustále jsme nuceni přijímat bezprizorní, vyhozená koťata. Nechat je na ulici by pro ně znamenalo jistou smrt a letos nezodpovědnost lidí nemá snad vůbec obdoby.

Asi za hodinu po příjmu Dafné nalezla naše příznivkyně Pavlína a maminka našeho bývalého koťátka Anežky v Horních Beřkovicích údajně zubožené koťátko, kterému tekla z konečníku krev, bylo úplně vyhublé. Nálezkyně se sama nabídla, že uhradí kotěti náklady za léčbu a protože byl již večer, odvezla koťátko ošetřit na veterinu na Mělník, kde měli ještě otevřeno. Tam bylo zjištěno, že se nejedná o kotě, ale o velice zbídačenou dospělou kočičku. Nebylo možné zjistit příčinu kočičina krvácení, neboť v důsledku dehydratace se nepodařilo kočičce odebrat krev, tak zůstala na veterině hospitalizována. Její zdravotní stav je velice vážný. Zítra budeme vědět více.

Do třetice téhož dne, tedy dnes v neděli asi za další hodinu, jsme přijali mourovaté asi sedmitýdenní koťátko chlapečka, který dostal jméno Kimi. Narodil se zhruba 13.5.2016. Mňoukal v zaparkovaném autě v Žižkově ulici. Nedošlápne na levou, zadní nožičku, takže nás čeká retgen a vyšetření.

Je to neskutečný masakr. Ačkoli se vykastrovalo za tři roky v okolí Roudnice n.L. zhruba osmset koček v rámci útulku a v rámci kastračního programu Nekupuj Adoptuj, tak bilance koťat je katastrofální. Pro některé lidi prostě živý tvor kočka nic neznamená, vykastrovat jí nenechají a koťat se jednoduše zbaví nebo je nenakrmí, je jim to jedno. Někdy mám pocit, že spoléhají, že je někdo najde a my se postaráme.

Během tohoto víkendu jsme přijali milé návštěvy, za které děkujeme. V sobotu jsme se zúčastnili Farmářských trhů v Roudnici n.L., naši účast zajistily Danča a Zuzka, jsou to Sluníčkové skvělé holky. Danča zůstala ve Sluníčku až do pondělka, je to už zkušená moje pomocnice a má jsem za pomoc moc ráda. V pátek si odvezla Maruška k sobě do depozita všechna koťátka z Dobříně – Kelišku, Karolku, Kiliána a Kajdu. Kajda je poslední dobříšský černý odchycenec, který dostal jméno až u Marušky. K Marušce je ještě stěhoval bílomourovatý mrňavý kocourek z autosalonu, který dostal jméno Gerdík. U Marušky je už též totálně přeplněno koťaty. U Jany marodila Dorotka, je to tedy zřejmě kluk, chátrala, Jana se však hodně snažila, aby se z toho dostala a vypadá to, že se to podařilo. Všem mým Sluníčkovým pomocnicím děkuji!