Konečně se dodělává koupelna, i když ještě alespoň na dva dny je tam práce a pak nás čekají úpravy ve velké místnosti – voda, dřez, odpad, malování, poličky pod strop….práce a zase práce.

V neděli jedeme s kočičkami na výstavu Sen zvířat, přijďte se podívat, bývá to hezká výstava, kde jsou i pejsci.

V neděli se vrátila z nemocnice Čikitka, kde už trochu jedla, ale jen kapsičku Proplan. Doma zase jídlo odmítala, tak jsem zkusila syrové maso a konečně se nadlábla. Tentýž problém má Uhlík, který je však navím hodně plachý a aby jedl, musela jsem dát syrové maso celému osazenstvu voliéry, neboť oddělení Uhlíka od odstatních by ho zabylo. Za dva dny snědli Sluníčkové tři kila masa. Čiketka i Uhlík dnes ráno jedli i konzervu a večer jsem jim uvařila kuře s rýží a to všem také moc chutnalo, ale bylo toho málo, musím se polepšit. Hlavně, že už jsou lepší.
V nemocnici zůstala Syndy, nyní v novém domově Maruška, která má stejný problém. Je na infuzích, má průjem, sama neví, ale je už veselejší, tak snad brzy bude po infekci.
Největšími jedlíky jsou Gionek a Amádeus, jsou jako špagetky, ale syrového masa se nemohou nasytit, koušou mi i do prstů, kradou ho ostatním, jsou jako piraně. Navíc vypadají jako orientální kočky, jsou fakt správňáčtí.
Malý Dasty a Neonek řádně rostou, mají kulaťoučká bříška, blbnou a s nimi občas i ségra Dolly. Mám z nich radost, i z Dollynky. Ženou se všichni hned k jídlu, jsem tak ráda, když všichni jedí a nic jim není.

Malý Čipík se má zatím k světu, krásně jí, kaká, čůrá a spinká. Je to takové moje „příruční zavazadlo“, moje součást.

Dnes byl Víťa u pana doktora Herčíka, aby poradil nějaké další řešení, když poslední léky už zase přestaly fungovat. Víťa dostal Medrol, tak uvidíme, zda to bude účinné alespoň na chvíli.

Mrňavý Simonek se nejvíce cpe ze svých sourozenců, chce dohnat, to co ztratil. Je o hodně menší než ostatní. Jsem zvědavá, zda se mu to povede.

Malý Bártík mi trochu dělá starosti, moc nejí, jenom maličko. Přijde mi, že hezky nabral, když byl na naší nahradě a chodil jíst kdy chtěl venkovní jídlo. Od té doby, co je odchycen a v kleci, moc nejí a chce se pořád mazlit. Nemocně však nevvpadá, syrové maso a kuře si trochu dal, ale nevrhá se na jídlo jako jiná koťata.

Máme nový akutní příjem, černobílou kočičku Miu, která se ocitla u silnice v Přestavlkách, byla hodně hubená, byla tam už tři dny. Mia je moc hodná, přítulná, fakt nádherná a zlatá. Moc hezky se spravuje.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nevím, co se stalo Martince, ale téměř nechodí ven a to od té doby, kdy byla déle mimo útulkem, a když přišla byla úplně vychrtlá, nemocná a najednou byla krotká. Nyní už si zase na sebe nechce nechat sáhnout, je však stále v mé blízkosti. Je to tak hodná kočička.

Děkujeme paní Syrové a paní Pokorné za dárky pro kočičky.