Omlouvám se za včerejší absenci zpráv, nezvládla jsem to a Terezka je na výletě.

Včera odjel do nového domova Degasek. Byl již delší dobu zamluvený, čekalo se až bude mít dobré očičko. Ještě je potřeba kapat, ale noví páničci Horníkovi Degaska to už zvládnou sami. Byli to velmi sympatičtí lidé, jsem si jista, že je Degasek v dobrých rukou.

Dnes dopoledne odjela do nového domova Evelínka. Evelínku trápí trochu očičko a měli jsme obavu z kalicivirozy. Její noví rodiče Kouteckých si Evelinku odvezli i s tím, že se možná nějaká viróza objeví. Koťátku velmi pomůže „čisté prostředí“ (kde není překočkováno) v novém domově. Evelínka bude mít ještě roční kočičí sestřičku a člověčího bratříčka. Její noví rodiče jsou úžasní.

Chci poděkovat manželům Horníkovým a Kouteckým, že si koťata odvezla, i když měla sice „malý“ zdravotní problém a tím jim umožnila upevnění zdraví v novém domově, kde není překočkováno a budou mít konečně individuální přístup, mazlení a řádnou péči. Děkuji Vám! Bohužel je to u nás s virózami jako ve školce.

Kocourek Lupínek, kterého minulý čtvrtek našly děti z naší vesnice Dobříň, se vrátil ke svým původním majitelům. Broučínek zrovna prodělával rýmu, užíval antibiotika, spal se Standou v posteli a choval se u něho, když se díval na televizi. Shodou okolností jsem potkala jeho majitele, kteří se ptali, zda nám někdo nepřinesl dva kocourky – mourovatého a černého. Mourovatý byl Lupínek a černého přinesly děti asi čtvrt hodiny před tím než došlo k dotazu, zda u nás kluci náhodou nejsou. Takže oba putovali zpátky do původního domova.

Víťánek užívá kapky Tramal, které mu zatím zabírají. Je však velmi spavý. Když mu je každých dvanáct hodin nedám, nastoupí ta příšerná záchvatovitá bolest. Nevím, co s ním bude dál.

Bětuška už má zase příšernou, hnisavou rýmu. Sotva dýchá, musela jsem ji bohužel opět nasadit injekční antibiotika, která jako jediná dle kultivace a i skutečnosti zabírají. Dostává ještě L-Lysine a vitamínové kapky. Je však obtížné do ní nyní něco vpravit, přestala kvůli rýmě úplně jíst a ani největší dobroty nezabraly.

Kubíček měl dneska návštěvu svých majitelů. Mají o něho veliký zájem, často se na něho ptají, přivezli mu jeho oblíbené jídlo a finanční příspěvek. Stále společně probíráme jeho strašné bojovné záchvaty, které se odehrávaly v jeho domově, směrované na jeho milující paničku a dospělého syna. U nás se záchvat zatím nedostavil. To, že na mě zprvu útočil se dalo vysvětlit a bylo to nic proti útokům, které prováděl na své nejbližší. Domluvili jsme se, že paní popíše přesně průběh jeho nepříčetného útočení a zkusíme to nechat posoudit zvířecími odborníky na chování koček a veterináři. Pokud by se našla příčina a dala by se odstranit, Kubíček by mohl opět žít se svými páníčky v jeho domově.
Protože se ve velké místnosti nijak nemůže projevit. Je téměř pořád v kleci, má ji otevřenou, ale vychází z ní minimálně. Když se odváží opustit klec, kde má útočiště, stejně se krčí někde v koutě a bojí se ostatních koček. Kubíčka jsem dala do voliéry, kde byla Esterka s koťaty a uvidíme, jak se bude Kubíček chovat až si tam zvykne.

Černobílé koťátko Slávek z krabice v příkopě hodně kašle, putoval již včera ráno do klece, kde je sám a užívá léky. Koťátka z krabice mají páteř jako pilku, užívají si hojnosti jídla a mají ošklivý svrab z ouškách. Koťata dostala jména po děvčatech, která byla ochotná je do Sluníčka v noci přivézt až z Českého Brodu. Bohužel tamní útulky jsou plné a nebylo je kam umístit. Takže želvovinová kočička se jmenuje Milenka, černobílý kluk s knírkem Aník a černobílý nemocný klučík s větším černým flíčkem kolem pusinky je Slávek.

Dvě malá skoro novorozeňata, která jsme ve čtvrtek v noci vezli se Standou do Prahy ke Karolínce, naší šikovné „umělé kojné“, jsou nemocná. Včera navštívila veterinu a mají kalicivirozu. Pro takováto mrňata to je velmi nebezpečná nemoc. Mají vřídky v pusince a špatně pijí mléko. Kája dělá co může, uvidíme, snad to šmudlajzové ustojí. Kája patří velký díky za obětavost. Je to velmi náročné každé dvě hodiny vařit mléko, krmit dvě mimina, dávat vyčůrat, vykakat a to nemůže být na mateřské dovolené. Musí je nosit i do zaměstnání a jsme velmi rádi, že tam mají pochopení.

Koťátka stříbrnobílý Amorek a mourovatá Jasmínka jsou zatím v pořádku. Amorek je více nedůveřivý a Jasmínka by se pořád mazlila. Leze po výškách a potom brečí, chce dolů a myslím, že si tím vynucuje pozornost a mazlení.

Terezka napsala všem majitelům, kteří si ze Sluníčka odnesli kočičku, aby se ozvali, jak se kočička má. K mému zděšení přišel i email, že adoptovaná kočička (tehdy kotě) porodila letos čtyři koťátka, že žije jen venku na zahradě a kocourek, kterého si od nás adoptovali s kočičkou, se ztratil. Jsem z toho hodně smutná. I když dávám kočičky pouze se souhlasem jejich kastrace a s tím, že nechci, aby žily jenom venku, lidé to stejně nedodrží. Takže naše původní nalezenkyně plodí další koťata, která budou, možná i už jsou, zase se Sluníčku. Je to velice špatná situace. Jen doufám, že z toho množství to je jen jediný případ. Musím se na splnění podmínek při adopci více soustředit.

Dobrou noc Vám všem přeje Míla