Dnes je den D, prolomila se konečně Bětuščina anorexie. Rýma je o něco lepší, nakrmila jsem jí během dne pouze dvěmi stříkačkami. Koupila jsem hovězí maso, abych zkusila, zda by alespoň na to Bětuška nezareagovala. Nakrájeným masem na malé kousky jsem neúspěla, šla jsem ho tedy rozmixovat, což zcela do kaše zředěné vodou nešlo díky flaxám. Zkusila jsem jí ho nastrkat do pusinky a kupodivu asi tři kousky spolka, ostatní vyplivla. Nyní večer jsem šla ohřát zase mixovanou konzervu a tu k ménu údivu lehce vypila, poprvé co ji máme. Šla jsem do kuchyně naplnit další stříkačku, přijmu a syrové maso na misce bylo snědené. Nevěřila jsem svým očím a podezřívala jsem nějakého rychlého zlodějíčka, ale nikdo se kolem Bětušky nemotal. Přinesla jsem další hovězí a Bětuška se před mými zraky do něho rychle pustila, takže je jasné, že všechno snědla ona. Je to veliká úleva, konečně, na tuto chvíli čekám už snad celou věčnost.
Magdička a Martínek se už konečně více osmělují a nechávájí se již déle hladit. Elinka zatím sama nepřijde, jen k jídlu, kdy ji pohladím, ale v tomto směru máme skluz.
V noci mám obloženou postel Merlinem, Danečkem, Inuškou a Boženkou. I když Inuška vyhání Boženku, nějak ji ještě nezačala akceptovat.
Dneska jsem měli milou návštěvu Káťu Čihářovou s přítelem. Kočičkám přinesli kapsičky a konzervy, mnohokrát děkujeme. Káťa se nabídla nám pomoci v oblasti počítačových zpráv a jiné agendy. To je moc fajn, práce je tu pořád dost, nestíháme třeba s inzercí.
Máme zprávy o Vendulce. Její nová maminka volala, že si Vendulka už zvyká, že papá, zabrala si křeslo v obývacím pokoji, kde s ní spal nový páníček. Očuchala se se svou adoptivní sestrou Jůlií, ta je ale naštvaná a raději tráví nejvíce času venku. Vendulka by si s ní chtěla hrát. Také se moc líbí člověčímu bráchovy, kterému je devět měsíců, k tomu moc zatím nesmí. Seznamování s pejskem ještě raději neproběhlo. Vendulka je moc hodná a chytrá kočička, bude moci chodit ven a určitě až si zvykne, bude v novém domově šťastná.
Šimonkovi je lépe a lépe, dneska jsem do něho nemohla dostat tabletku, kousal a utíkal. Nemá zájem se ochočit, v tomto věku nevím, zda je to ještě možné, zkušenosti říkají, že zcela nemožné.
Jsem moc smutná, protože jsem už 14 dní neviděla Rózinku. Jídla má venku dost, ale křeslo, na kterém na mě čekala je pořád prázdné. Nyní ještě k tomu ho Standa zdůvodu přestavby verandy na karantému odstěhoval. Rózinka by mohla ležet na židlích v pergole, kde je v současné době i jídlo a je to hned vedl verandy.
Často na ní myslím a píchá mi přitom u srdce, kéž bych ji zahlédla a věděla, že je v pořádku.
Dobrou noc a sladké sny přeje Míla. 
Žádné komentáře