Kočičí domov Sluníčko

Maličký Simonek je už v pořádku. Dobře jí, je moc milý pořád tak malý. Protože je venku zima přestěhovala jsem všechny kočičky z voliér dovnitř. Všechna koťata z voliér jsou naočkovaná, ale stejně jich máme letos hodně. Zvažovala jsem, zda je nechat po menších skupinkách a venku či je smíchat, aby byla v teple. Vyhrálo u mě teplo, špatně by se mi spalo, když by byly venku v takové zimě. Zase máme všude v domě kočky, i ve Standovém obýváku.

Víťánek měl zase velké a dlouhé záchvaty, dostal Tramal, aby se tak netrápil. Ach jo, jsme úplně bezmocní. Zkusíme ještě Brno.

Martina s Petrem upravuje místnost pro kočičky s Felv. Ve středu se budou stěhovat k nim domů. Nebudou muset být jen v té jedné, i když veliké, místnosti, budou moci i tam, kde bude Martina, aby si konečně užily mazlení. Zvláště Charlie po něm tolik touží. Kromě Emilky není na kočičkách nemoc vůbec znát, nechci, aby trpěly jen proto, že to víme. Domnívám se a troufám si říct, že dvacetina všech koček má Felv či Fiv a majitel se to nikdy nedozví, dožijí se i patnácti let. Je mi těch našich moc líto. Po cestě k Martině absolvují ještě odběr krve po dvou měsících, kde se zjistí, zda se zlepšují. Paní v Sevaronu, která se zabývá diagnostikou a průběhem této nemoci, je moc šikovná, jsme s ní v kontaktu a poradí ohledně léčby. Nyní jsou nějaké nové poznatky k této nemoci, ale tím se již bude zabývat Martina, budou v nejlepších rukou. I když jsme v současné době vyřešili zázemí pro Sluníčkové Felv kočičky, i nadálen pro ně hledáme stálý domov bez ostatních kočiček či ke stejně nemocné kočičce. V depozitu nebudou moci zůstat celý jejich život.

Dneska odjel do nového domova Gionek. Jel k rodině, kde zemřel úplně stejně zbarvený kocourek, bylo mu 16 let. Bude bydlet u starších lidí.

Přijali jsme mourovatou kočičku, která se potloukala u jednoho domu mezi Vědomicemi a Chodouny. Původně se myslelo, že se jedná o malé kotě. Paní, která na kotě přišla, mu dávala jíst, ale plachost zvířátka byla tak velká, že ho pořádně nikdy neviděla. Jídlo však vždy zmizelo. Dávala mu do krabice vyhřívanou dečku, aby mu nebyla zima. Požádala nás o odchyt, měla o kotě starost. Půjčili jsme paní odchytovou klec a kotě bylo lapeno. Horší je, že to není malé kotě, ale asi půlroční kočička, ale hodně plachá. Nevím ještě, zda se jedná o holčičku či kluka, je zalezlá v boudičce, ale myslím si, že je to holka. Pravé očičko hůře reaguje na světlo než levé a vykukuje tam třetí víčko. Ve dne mi přišlo, že má očičko trochu zamžené. Je to strašně vyděšené stvoření, dosud nesnědla ani sousto jídla.

O víkendu měla starosti i Maruška, která má v depozitu maličká koťata. Rezavá Reginka začala pajdat na nožičku, později na všechny nožičky a černá Lina měla velký průjem. Její maminka Moja ji dojemně opatrovala, opatruje všechna mrňavá koťata. Postupně jezdila na veterinu a dnes znovu. Koťata jsou už v pořádku. Pořád se o ta mrňata bojíme, je to dokola a horší než u malých dětí.

Dneska se přijela podívat do útulku budoucí nová majitelka Cattynky. Mám takovou radost, že si ji vybrala. Měla úplně podobnou kočičku, která zemřela na selhání ledvin, bylo jí 11 let a stejně stará sestřička zůstala sama. Je tak hezké, že se našel někdo, kdo si vezme starší kočičku.
Bylo mě však strašně líto Filípka, ochomítal se kolem a ty jeho oči říkaly „vem si mě“, pořád to vidím a skoro brečím. Tak hodně by se chtěl mazlit a já na něho nemám čas. Teď zrovna se chtěl mazlit jen, jak jsem sedla k počítači, ale musím psát. Malá Karamelka se cpala přímo na mě a na počítač, Filípek chudák se dá odstrčit. Je to tak hodný kocour, který by potřeboval teplo, plnou misku a lidský klín s volnýma rukama k mazlení.
Nyní máme tak hodně mazlivých a hodných kočiček, že je to snad horší než, když nejsou kontaktní, je mi jich líto, že trpí nedostatkem lásky. Po Filípkovi je největším mazličkem Karamelka, nejraději by se vtělila do člověka, následuje Maliska, Susan, Kryšpínek, Xénička, Julča, Macinka, Roneček, Lumpík, Víťa, Škubík a Hubert – to nejsou všechny mazlivky, bylo by to dlouhé vypisování. Hubert je tak nádherný modrý, mazlivý a hodný kocour a nikdo ho neshání.

O víkendu by měl odjet do nového domova Pucík a Otík. Tak uvidíme, jak to všechno dopadne.

Děkuji Vám za přízeň.