Včera večer mě přišla unavená maličká Tatiana. Nehrála si, jídlo jí nezajímalo a mě už začalo bolet u srdce. Ráno jsem k ní hned spěchala, měla naštěstí misku vyjedenou a dneska už zase řádila.

Další starostí je Bobík, už druhý den nešel k jídlu, pořád se na mě věší, mám ho v patách, je takový pohublý. Navíc ve skupině u čtyřlístků a Gryfíka, kam patří, některé z mrňat zvrací jídlo, ale nevím, kdo. Dnes jsem usoudila, že to bude Bobík¨, i když ho nevidím jíst. Je nejmenší, takže raději dostal podpůrné léky. Večer už konečně jedl.

Maličká Nessinka mě také od pátečního večera hodně děsila. Přišla mě unavená, přestala si hrát. Ráno pořád spala, opět nejedla, teplotu měla normální, vypila z lahvičky trochu mlíčka a to hned vyzvrátila. Strašně se o ní bojím a tak jsem celý den trpěla. Dostala léky na srovnání trávicí soustavy a večer už to zase byla naše veselá Nessinka. S jídlem to ještě není ono, ale snad to bude dobré. Rýmu má chudinka pořád, chrčí, hůře se jí pořád dýchá, ale průdušky má v pořádku.

Koťátko Laskonka, která odjela ve středu domů, dneska ráno přestala jíst, zvracela a pořád jen spala. Její noví rodiče mají o holčičku ohromný strach a tak večer ujížděli s Laskonkou na veterinu, kde si ji raději nechali. Teď na ní moc myslím a strašně si přeji, aby byla v pořádku. Má opravdu báječný domov a já moc děkuji za péči, kterou jí její nová rodina dává.

Kloučkové Bubu a Joly se přece jen pomalu, ale jistě uzdravují. Očička už mají o něco lepší, škrkavky jsou snad už fuč, rýma se lepší. Tak doufám, že jim nezůstane jako chronická.

Bíla Kateřina s velkou živou dírou na boku je snad bezedná, jí jednu misku za druhou. Rána vypadá klidně, snad se bude hojit bez problémů.

Kočičky Ariel a Chedar ze Štětí, které byly vyhozeny z bytu, když jim zemřela panička, se pořád u nás bojí. Chudáci neví, co se zase děje. Ariel se nechá pohladit, skoro nejí, ale musí se to každým dnem prolomit. Každá změna u kočiček je pro ně stresující a zvykají si pomalu.