Příjemný rozruch na výstavě udělal náš Adámek, který se se svou náhradní maminkou Karolínou přišel jako správný „Sluníčkovák“ také podívat. Je rozkošný, návštěvníci ho obdivovali a on se předváděl jako opravdový model a klaun. Škoda, že ho neviděla jeho budoucí maminka, na fotky ze stánku, kde se předváděl na tričkách se snad určitě podívá.
Na výstavě se umístilo celkem přes třicet kočiček, což je hezké. Panovala tam skvělá atmosféra. Janě Michlanové a Terezce Baudišové patří ohromný dík, neboť celou výstavu organizovaly a to je vskutku hodně starostí a spousta hodin práce, aby všechno klaplo. Za to, že se mohly zúčastnit Sluníčkové kočičky moc děkujeme. Po Terezce se mi už moc stýská, nemohla se v minulých dnech až týdnech věnovat tolik našemu Sluníčku, přišla i o svůj počítač a její pomoc mi hodně chybí. Takže doufám, že se brzy i Vy dočkáte více „barvitých zpráv“, na které jste byli zvyklí a aktuální rubriky na webu „kočky k adopci“.
Velké díky patří Sluníčkovým dobrovolníkům, že mě v tom nenechali samotnou a přišli na výstavu pomoci – Kláře Kabeláčové s dcerami a kamarádkou, Marcelce Kupkové, Marice Štiebrové, Denise Zikmundové, Kátě Daněčkové, děvčatům z Teplic a Milče Petráskové. Veliké díky patří Andrejce Hořejší, která celý den byla ve Sluníčkovém krámku a v pátek se zúčastnila stavění klecí. Krámek vydělal =2 255,- Kč ve prospěch našich kočiček. Nejvíce se utržilo za hrníčky, mističky a obrázky s motivem kočiček, které pro nás vytvořila a přinesla Maruška Michlanová, děkuji Maruško, jsou to tak nádherné předměty. Děkuji též mému manželovi Standovi za pomoc s nakládkou a vykládkou klecí. Na výstavu je též přijel podívat pan Jaroslav Šatava – budoucí páníček Sněženky a též nám nabídl pomoc.
Z výstavy jsme přivezli i dobroty pro kočičky, které nám naši příznivci pro Sluníčkové kočičky nosili, je to moc milé, děkujeme.
Také jsme dostali každý útulek balíček pro kočičky v podobě kočičího jídla od útulku O.S.Srdcem pro kočky, který výstavu pořádal. Sluníčkové kočičky děkují.
Míša Trousilová si odvezla domů do depozita z výstavy Elu, aby zaplnila místo po Emičce. První zprávy jsou, že je Ela celkem zvídavá, oběhla ji již byt, nechtěla být nikde dlouho zavřená, kouká si z oken a nevypadá nijak hodně ve stresu ze změny prostředí. Doufám, že zprávu o Ele Vám předávám dobře pochopenou, nyní již raději budeme čekat na zprávy o Ele přímo od Míši.
Malá Alenka zůstala u nás sama, Valda a Kráska už jsou v novém domově a pro Alenku si nová „maminka“ přijede až v úterý. Musí to tu hold vydržet.
Alenčinu poslední sestřičku se stále nepodařilo odchytit. Trápí nás to, že tam zůstala sama a tak na jejím odchytu denně pracuje Zuzka Peterská a pomoc přislíbila i paní Jitka Pospíšilová.
Včera jsme přivezli novou kočičí maminku bez domova, která porodila sedm koťátek. Kolegyně, která nechávala kastrovat tamnější lokalitu, na kočičku s koťátky přišla, naložila je a sháněla pro ně dočasný domov. Pokud by je tam nechala, nejen, že by koťátka s maminkou nemusela přežít, ale jejich maminka by koťátka s největší pravděpodobností odnesla jinam, kde by je už nikdo jako maličká nenašel a staly by se z nich zase plaché kočičky, které by se dále množily, žily by v utrpění a bídě. Pokud by se odchytily jako velká koťata, nejen, že je na to potřeba hodně času a naší energie, ale většinou se je již nepodaří ochočit a jsou odsouzená žít i nadále na ulici, byť vykastrovaná. Plachá koťata či kočičky se nedaří umístit do domova.
Tak jsem nabídla pomoc, kočičky půjdou do zadní nové voliéry, ale protože je zima, jsou v provizorně v útulku v kleci. Maminka, i když je plachá, vypadá klidně, dětičky kojí a dneska už snědla čtyři misky jídla. Koťátka jsou tak dvou až třídenní, váží 85-96 gramů a mají exklusivní barvy – tři rezavé, jedno rezavé s trochou bílé barvy, jedno bílé s rezavými flíčky, jedno bílé s černými flíčky a jedna tříbarevná holčička. Kromě tříbarevky nevím, jakého pohlaví jsou ostatní koťátka.
Martínek si z výstavy přinesl rýmu, byl tam hodně vystresovaný a dokonce s Elou „sekal“ po návštěvníkách.
Daneček už má rýmu celkem dobrou. Za to Bětuška se jí snad nikdy nezbaví, naštěstí dobře jí, ale jen syrové maso.
Šimůnek, když se mu mě podařilo utéct z klece, je ve svém živlu, lítá, do voliéry a zpátky, hraje si, s Dudlíkem budou dobrá dvojka. Po očku na mě pořád pokukuje, abych ho náhodou nelapila. Asi moc dobře ví, že to mám v plánu, protože je potřeba, aby absolvoval kastraci. Je moc hezky a od pohledu milý.
Batolata Černoušek a Evička už vůbec nechtějí být uvnitř boudy, i když se zima, s maminkou se nacpala do škrabadla. Evička se už vyšplahá do prvního patra šplhadla, je moc šikovná. Je s nimi legrace, jsou úžasní a s přehledem se už pohybují po půlce voliéry kolem své maminky.
Bárník mi poslal z nového domova sladký dárek, je to moc fajn kocourek a jeho panička také, děkuji, už jsem bombošku skoro snědla.
Žádné komentáře