Zpravodajství z 20.4.2016

V první řadě chci Vás poinformovat o kocourkovi Toníčkovi. Jedna z mým velkých starostí. Jak jsem psala včera, vypadalo to, že se schyluje k záchvatu. Děsila jsem se rána. Dnes vypadá docela dobře, nezhoršil se. Není to úplně na sto procent, ale jí, neslintá, jen je problém do něho vpravit léky a chvílemi je trošku zpomalený. Kéž by mu operace pomohla a mohlo k ní vůbec dojít. Musí být stabilizovaný.

Zděsila jsem se, co se děje za chaos v komentářích pod kocourkem Streetem. Jsem z toho zničená. Kocourka jsem přijala na žádost občanek z Račiněvse s tím, že se potuluje několik dní na konci vesnice směrem na Martiněves a že je to toulavý kocour. Vždy zjišťuji, zda není možné, aby měl majitele. Z chování kocourka, který se tam potuloval již několik dní a z jeho zevzření, ušloumaného kožíšku a to, že nebyl vykastrován, jsem dala nálezkyni za pravdu. Kočičky ze sousedství též nepřicházely v úvahu. Ležel tam údajně na chodníku a nemohl se hýbat. Kocourka mi dovezli do útulku a protože byl velmi těžce zraněný, nemohl se hýbat, byl velice bolestivý, neváhala jsem a hned s ním odjela na nejbližší pohotovost. Ta je ve večerních hodinách v okolí pouze v Litoměřicích a to ještě jen pro jejich pacienty, Sluníčko se tam naštěstí počítá. Tam byl kocourek podrobně vyšetřen rentgeny, sonem, byl vycévkován, dostal léky proti bolesti a bylo zjištěno, že kromě zlomených a místy rozdrcených nožiček, pánve a hlavice kyčelního kloubu, nemá žádné vnitřní zranění. Dle pana doktora by šlo kocourka zachránit operacemi zlomenin v co nejkratším čase.Na této klinice nebyl v dosahu zkušený ortopéd a tak jsme poprosili pana doktora na Mělníku, se kterým máme již dobré zkušenosti, je blízko, operoval Sluníčkovou Siginku a Eríčka. Vyšel nám vstříc a kocourka jsme svěřili do jejich péče. Před tím samozřejmě jsme byli seznámeni s riziky a i s předběžnou kalkulací operací všech zraněných nožiček a pánve s hospitalizací, která bude činit kolem 20ti tisíc korun. Samozřejmě jsme promýšleli všechna rizika a hlavně to, zda není kocourek plachý, což se v tomto případě velkého zranění nedá zjistit, protože následná rehabilitace mnohokrát denně je více než nutná, na to nás pan doktor upozornil. Neuměla jsem si představit, že se ho nepokusíme zachránit a budeme mu muset vzít život. Peníze šly v této chvíli stranou, nějak to dopadne. Našel se však majitel, což je pro Sluníčko jen dobře, úhrada dalších nákladů za kocourka bude, jak už jsem psala, veliká a pooperační péče hodně náročná. Sluníčko je však živo z peněz dárců a z peněz, které vyděláme s dobrovolníky různými činnostmi a není možné z těchto peněz hradit ošetření soukromé osobě. Dárci posílají peníze Sluníčku na pomoc bezprizorním kočičkám. Každý z nás jsme zodpovědni za život svého zvířete a za jeho zdraví a jsme mu povinni poskytnout veterinární ošetření. Tuto možnost však bezdomová zvířátka nemají a tak proto je tu útulek a jeho dárci, kteří suplují povinnosti majitelů. Pokud by se uhradily výdaje kocourkovi, který má majitele, z útulkových peněz od dárců, museli by tito dárci dát k tomu souhlas. Zatím však nebylo ničím doloženo, že údajný majitel kocourka, který se nám přihlásil v sobotu, je skutečným majitelem právě kocourka, kterého jsme přijali. Budeme se těšit, že ano.
A nyní to hodně důležité. Kocourek Street začal jíst, vlastně hodně jíst, sonda se nekonala, mohla mu být vyndána i kanyla, nemusí být již na infuzích, vyčůrá se do záchůdku, opře se o nožičky. Samozřejmě je vykastrován, aby ho nevyčerpávali pudy, neměl chuť bezhlavě běhat za kočkami a toulat se a nemnožil v budoucnu nechtěná koťata, kterých je všude velké množství. Výrazně se mu ulevilo. Nemá však pořád vyhráno a bude i nadále hospitalizovaný. Jen doufáme, že byl v minulosti majiteli očkovaný, aby nyní po tak náročném zákroku nechytil nějakou ošklivou kočičí virózu. Mám radost a znovu bych se ho pokusila zachránit i přes velké nepříjemnosti lidí na facebooku, je to živý tvoreček a život má jen jeden. Ale to je povinnost nás všech, je to v zákonu proti týrání zvířat.

Velice děkuji všem, kteří přispíváte kočičkám, které nemají rodinu nebo svého páníčka. Děkuji Vám, že v tom nejsem sama, že pomáháte s námi a že je tolik hodných lidí, kterým není osud zvířátek lhostejný. Děkuji Vám i za psychickou podporu. Přiznám se, že je to někdy hodně náročné.

A poslední velkou zprávou je, že jsme přijali kočičku matku se sedmi dvoudenními koťátky. Je z obce Rohatce, porodila na dvoře u jedné paní, kam kočička občas chodila z bývalého kravína, kde žili bezdomovci. Paní se z dárečku od kočičky zděsila, rozhodně nechtěla být jejich majitelkou a tak nás poprosila o pomoc. Zatím nevíme přesně, máme černé a mourovaté kluky i holky. Nechtěli jsme je moc rušit, kočička si musí u nás nejdříve zvyknout.