Duffínek v nemocnici byl ještě včera dobrý, dobře i nadále jedl, ale dnes ráno se jeho zdravotní stav rapidně zvrátil. Je apatický, co snědl vyzvrátil, novým krevním rozborem se sice zlepšily jaterní testy, bílé krvinky však jsou téměř nulové. Dělalo se znovu sono, kde játra byla lepší, ve střevech však zánět. S největší pravděpodobností se jedná o panleukopenii. Stres, který byl v Duffově případně z lepšího života, kdy se konečně najedl, vyvolal takovou ošklivou nemoc. Vzhledem k jeho vyzáblosti, nemá chudák kousek svalu a panleukopenii je jeho zdravotní stav skutečně kritický.

Také mě trápí Ládínek. Včera divně seděl, zdál se mi nějaký hubený, jedl jen trochu. Putoval do klece a dnes k veterináři. Dostal podpůrné léky a antibiotika, kanylu a na domu infuzi. Měl horečku. Doma jsem mu nabídla syrové maso, které jsem koupila pro odchyty. Vrhl se hladově na něj a konečně se pořádně najedl. Že by jeho nemoc souvisela se stravou? Asi bude muset být Ládínek krmen jen syrovým masem. Nyní vážně, Ládínek si vytrhl kanylu, injekční stříkačkou mu do pusinky každou chvíli dávám vodu, aby se zavodnil.

Hoštskou lokalitu jsme snad už s kastracemi dokončili. Ještě mě čekají tři kočičky z Holobytů a sídliště, kde ještě chybí více koček.
Včera večer zemřel bílý kocourek s flíčky, který byl úplně plachý, neošetřitelný. Měl špatná očička, nedaly se mu namazat a tak léčba spočívala v podávání antibiotik injekčně. Deset dní jsem statečně čelila jeho útokům a nakonec se mi podařilo injekci vždy pravidelně píchnout. Chtěla jsem ho co nejvíce uzdravit, aby po vrácení do zahrádek, byl zdravý a nic ho netrápilo. Kocourek byl u nás tak nešťastný, v noci plakal, nelíbilo se mu v kleci a přiblížit se k němu nebylo vůbec možné – sekal, kousal. O víkendu přestal jíst, ale stále měl hodně síly na sekání kolem sebe, včera mě přišel smutný, měl průjem, dostal injekčně léky na podporu imunity a večer, kdy se mi ho v rukavicích podařilo vzít k sobě, několikrát ještě po mě sekl a za chvíli mi zemřel v náručí. Je to strašně smutné. Chudák, lidi si vůbec neuvědomují, co zvířeti způsobí, když vyhodí kočku, jak se mají její koťata, co s nimi je, jak jsou plachá a nedůvěřivá a hlavně neošetřitelná. Tohle kotě tomu bylo zářným příkladem, nemohla jsem mu pomoci ani já, ani veterinář. Mám ho pořád před očima, včera se měl dle plánu vrátit zdráv zpátky ven na sluníčko.
Ostatní kočičky byly také plaché, ale nějak se mi je podařilo zvládnout. Rýmu mají vyléčenu a déle jsem je tu nedržela, je to pro ně stres a doufám, že se jim bude dařit dobře. Tamní paní je bude krmit a sledovat jejich zdravotní stav. Dostaly s sebou polystyrénové boudičky.

Telefonát o pomoc s plachými kočkami na zahrádkách mám z Terezína. Je zde asi sedm koček, ach jo, je to nekonečné. Je to od nás více než 20 km, ale je třeba kočičky vykastrovat. Kdyby alespoň obce finančně pomohly a lidé s odchyty jako paní v Hoštce, nemohu sama vše zvládnout.

Kočička Kačenka byla dneska prvně ve voliéře. Nakonec její věčný spánek a netečnost měla na svědomí její hnijící pusinka.
Tak snad už to bude pořád a pořád lepší.

Idušce se lepší očička, ale ještě ji čeká dlouhá léčba chlamydií. Je hodňoučká a mazlivá.

Holky z Hoštky Leonka a Gábinka se pořád bojí. Nejsem si jista, zda by jim nebylo lépe zpátky na svobodě na zahrádkách. Nějak to tu pro ně není úplně to pravé ořechové.

Bětuška je od posledního výplachu nějak moc klidná, nevtírá se, nějak mám o ní strach. Včera začala užívat antibiotika, neboť rýma byla opravdu ošklivá a hnisavá, výplach není bohužel všemocný. Je to trápení.

Tak to je asi tak v kostce vše za celé dva dny, žádná sláva.

Dvě hezké zprávy mám: Emanuelek je zamluvený, snad bude mít hezký domov. Bude sice bydlet sám se svou paničkou, ale chce se mu hodně věnovat a učit ho chodit na kšírkách. Tak snad jim to spolu dlouhá léta vydrží a nebude mu tam smutno. Emík je strašně báječný, mazlivý, klidný. Ještě absolvuje očkování a za 14 dní pojede do nového domů.

Příští týden pojede do nového domova Vandička až k Sokolovu. Bude bydlet v domečku se zahrádkou a nová panička je připravena mít s Vandičkou hodně trpělivosti než si zvykne.

Včera byly ve Sluníčku obě Marušky Zimanzlovic, obě hodně pracovaly. Malá Maruška gruntovala, velká Maruška obvolávala kočičky v novém domově, abychom věděli, jak se jim daří.
Po té přijela děvčata z Nekupuj Adoptuj Pája a Markétka a pokračovaly v úklidu ve veliérách.
Všem pomocnicím ze srdce děkuji!

Děkuji Marušce Michlanové za uspořádání aukce. Je to hodně náročná práce. Maruško moc a moc Ti s chlupáčema děkujeme!!!!

Mám kolem sebe tak skvělé lidi, tak moc mi to hladí po duši, nesmírně si jich vážím.