Zpravodajství z 24. a 25. 3. 2016

Kocourek Toníček je už zase špatný. Slintá, pospává, je malátný a nejí. Včera byl neskutečně mazlivý a uvrněný, měla jsem tušení, že je to předzvěst jeho zvláštního stavu. Ostatní kočičky – Siginka a Princ ho olizují, objímají, je to dojemné, jak vědí, že je špatný a jsou mu oporou. Jediné řešení, jak zjitit důvod jeho stavů je magnetická rezonance. Ta jediná je schopná odhalit neurologický problém. Otázkou však je, zda by to bylo léčitelné. Vyšetření by stálo hodně peněz.

Kočička Cácorka a kocourek Bróďa postiženi ošklivou virózou konečně začali jíst. Mám z toho velikou radost, byly to neskutečné nervy. Baští maso vařené i syrové.
Connie zatím stále hodně marodí, nezvrací, ale nejí, užívá léky, kapeme infuze.

Miminka od maminky Dášenky bohužel nás postupně opouští. Nevíme, kde je chyba, zřejmě to ví moc dobře jejich maminka a proto je postupně odstrkala od sebe. Každý den zemře jedno miminko. Většinou mají bolesti bříška, nešlo jim kakat. Je to taková škoda, miminka jsou tak veliká, krásná a téměř do poslední chvíle čilá. Věrka je už strašně unavená a hodně nešťastná, je to veliký záběr na psychiku, každodenní nevyspání, velké úsilí a výsledek nulový. Dneska Věrku vystřídala Lucka, aby si konečně mohla odpočinout. Dosud zbyla už jen holčička Dája. Bříško má citlivé, odpoledne čůrala růžově. Zkusili jsme ji změnit kotětí mlíčko a nyní má už moč do žluta. Papá hezky. Vypadá to za zánět močových cest či ledvin. Již několik dní však dostává antibiotika a vzhledem k věku není jiná možnost léčby. Takže se budeme nadále snažit a čekat. Dájinka nyní hodně spinká. Zítra si Dájinku převezme do péče naše Martina. Je to neskutečný boj o život mrňat, kolik kočiček i lidí by bylo ušetřeno trápení, kdyby byla Dášenka vykastrovaná. Dášenka se nyní léčí z rýmy, je už po kastraci a až bude v pořádku, vrátí se s velkou pravděpodobností zpátky do Litoměřic.

Dneska odjely čtyři kočičky do nového domova. Jako první odjela kočička Čerňulka bez přední pravé nožičky. I přesto, že je plachá, rozhodla se jí dát domov paní, která má už čtyři kočičky. Ani jsem nedoufala, že se pro Čerňulku najde tak úžasná maminka. Bude bydlet v bytě s velkou zasíťovanou lodžií.

Dalšími šťastnými byli Ašlánek s Věruškou. Odjeli společně do bytu k mladému úžasnému páru. Ašlánek si novou maminku vybral okamžitě, jak přišla a Věruška se hned mazlila a nastavovala bříško. Už máme i první zprávy a fotky. Věruška je trochu ze změny prostředí vyděšená, ale Ašlánek se chová hned jako doma.

Posledním Sluníčkem byla malý Elfíček. Jeho nová maminka se byla už v týdnu na Elfíčka podívat, adopci pečlivě rozmýšlela. Hledala černou kočičku, která ji chytne za srdíčko. Nakonec si pro Elfíčka přijela. Elfíček moc potřebuje láskyplný domov, je to takové maličké bojavé stvořeníčko, které bylo tako dlouho nemocné venku. Myslím si, že během týdne se jeho nová maminka bude mít pořád u sebe a bude se chtít pořád jen mazlit.

Vilímek se hodně zlobí, když mu chci dát léky, utíká přede mnou. Je téměř nepolapitelný. Na večerní dávku jsem ho chytala celou noc. Čekala jsem až si lehne, to pak lze mu léky ¨podat. Když je na nohou, tak prostě utíká. Podařilo se mi to až k ránu. Vždycky jsem usnula, ale pocit zodpovědnosti mě budil, zkouška odchytu a pořád dokola. Dneska už léky má, tak se snad už konečně vyspím. Vilímkova chronická rýma je také pěkný oříšek a léky je potřeba podávat dlouhodobě a to dvakrát denně. Přes tento jeho zdravotní handicap umí úspěšně prudit ostatní kočičky, nejvíce jeho sestřičku Jarmilku. Je to ještě prcek a skoro všichni se ho bojí.

Nádherný pohled je na Řehořka s Dulíčkem. Spávají spolu, objímají se, kočkují se. Je zajímavé, že tyto nekontaktní kočičky nejsou konfliktní a rozumí si společně a vystačí si.

Kalimero je pořád jen ve voliéře. Před chvílí se prošel před oknem, ale domů vůbec nechce.

Kocourek Bucík je tak boží stvořeníčko. Je úžasný, sladký, mazlivý. Užívá si teploučka, na deset minut jde do voliéry a zase rychle domů. Už je skoro zdravý.

Strašně moc děkuji Lucce, Adélce a Janě za pomoc v útulku a s kočičkami!