Zpravodajství z 26. 4. 2014.

Dneska jsme absolvovali opět cestu do Prahy pro Černouška, abychom ho zase vrátili jeho mamince. Včera v noci byla koťátka tříbarevná Evička a rezavý Adámek ubytovány v kotci v boudě. Poté tam byla vypuštěna ze sklopce i jejich maminka, zaběhla ke koťátkům, byla jsem ráda, že věděla, kde jsou. Za chvíli běhala po kotci, lezla po pletivu a hledala díru, kudy by se dostala ven. Modlila jsem se až do rána, abych nenašla ráno koťata v kotci samotná. Maminka kočka asi průlez pryč nenašla a tak jsem ji ráno našla způsobně ležet s koťátky v boudě, nejedla však nic. Navečer jsme přivezli Černouška a já ho dala až k mamince a k ostatním koťátkům. Kupodivu maminka na mě ani nezasyčela a to jsem sahal téměř až na ní. Vypadá to, že se akce podařila.

Janička je chuděra kvůli kočce matce a koťatům zpátky v nové voliéře s Bodynkou. Té je mi líto, sotva si někde zvykne, už ji zase stěhuji.

Frenkie je na tom pořád stejně, fungování svěračů se nijak nezlepšuje. Daří se mi ho ručně vyčůrat, musím o umývat, ale vůbec se mu to nelíbí, pere se se mnou. Zítra pojedeme do Prahy na Vetcentrum na konzulzaci. Léky stále užívá.

Marlenky zdravotní stav se zlepšuje, dobře papá a zakulacuje se. Už chodí ven z klece i do voliéry, užívá si sluníčka, bude z ní krásná tříbarevná princezna.

Dudlík se protáhl malou dírkou u voliéry, mám o něho veliký strach. Nakonec se to vyřešilo Janičku, kterou jsem dala do poslední sekce, kudy Dudlajs utíkal a zavřela dveře.

Merlin také hodně zlobí, často se někomu protáhne dveřmi, je hrozně rychlý a venku ho chytit je nadlidský úkol. Je jako živé stříbro.

Omlouvám se za opožděné zprávy, ale včera v noci jsem u nich usínala a nebyla schopna je dokončit.