Omlouvám se za zpoždění, ale včera v noci jsem zprávy napsala, ale neuložila je. Takže nyní znovu:

Standa s Milčou jsou na dovolené a já zjistila, že s chozením do práce sama nezvládnu péči o útulek, hlavně marody a veterinu, tak jsem si vzala dovolenou. Ve středu mi pomáhaly Terezka s Maruškou a ve čtvrtek udělaly generální úklid Pája, Janička a Markéta. Všem děvčatům mnohokrát děkuji!!!!

Včera nás opustilo sladké, milované koťátko Hanýsek. Je mi to hrozně líto, bylo to ještě tak maličké stvořeníčko s životem teprve na začátku. Šlo to velmi rychle. Ve středu byl izolován, nejedl a z plachého kotěte byl ráz na ráz apatický chlapeček. Teplota ukazovala 34,2 st.C, ihned jsme se rozjeli na veterinu, bohužel se nepodařilo napíchnout kanylu. Léčba tedy pícháním roztoku pod kůži, antibiotika a další injekce, zahřívání na podušce….večer teplota již 39,3 st.C, což mě trochu udělalo radost. Ráno Hanýsek mimo podušku, hledal studené místo, to už jsem viděla, že to není vůbec dobré, násilné zahřívání, voda pod kůži……asi za dvě hodiny mi umřel. Bylo to strašně rychlé, takhle malá koťata nemají téměř žádnou šanci panlekopenii zdolat a to Hanýsek vůbec nezvracel.

Kevinek, který nás trápí stejnou nemocí, který dlouho zvracel, byl apatický, léčba probíhala klasicky – infuze, antibiotika, injekce proti zvracení….průběh podobný jako u Vojtěšky. Když už se trochu stabilizoval z panlekopenie, přišla ošklivá rýma, ale dnes mohu říct, že v boji vyhráváme. Dnes Kevinek již papal, leze po mě, chce chovat, je izolovaný v koupelně, ale v kleci být nechce, rýma ustupuje a průjem též. Hlavně, že začal jíst, což bývá největším kamenem úrazu, právě rozjedení po tak dlouhé hladovce. O Kevinka jsme se báli, že jsme se ani nechtěli pouštět do podrobných zpráv o jeho nemoci. Jsou to opravdu nervi.

Stále myslím na moji Vojtěšku, strašně mě přirostla k srdci. Zvlášní je, že Vojtěška se nikdy nedostala do zadní místnosti, kde jsou koťata, nikdy neviděla Kevina, který dostal panlekopenii jako druhý a Hanýsek přišel, když Kevin byl již v izolaci. Koťata, která spávala s Kevinem mají test na panlekopenii negativní. Řekla bych, že si to někteří tvorečkové nesou v sobě a nemoc propukne nějakým podnětem – stresem? Hygienu dodržuji opravdu důsledně, abych nepřenesla na koťata virus nejen rukama, ale i oblečením. Mám o koťata strach, stále kontroluji, zda jsou všechna pořád ještě „zlobidla“ a moc se o ně bojím. Zatím nemohu přijmout žádné kotě, abych neohrozila případně jeho život. Koťátka k výdeji si lze zamluvit a počkat alespoň týden, zda opravdu zůstanou zdravá.

Včera odjela do nového domova Bonny. Je to strašně hodná kočička s velikou závislostí na člověku. Je upovídaná a vyžaduje pozornost, nemá ráda kočičí společnost, nehraje si. Bude mít domov v bytě, kde bude jako jediná kočička a její noví páníčkové jsou stále doma. Konečně se jí splní po čem tolik toužila – nekonečné mazlení.

Víteček už nepláče, ale připadá mi smutný, zkusím ho vyndat z klece a nechat ho v kuchyni, aby na něho nemohly ostatní kočičky.

Z Emílka se stává již normální kocourek, který si tu jen musel zvyknout, jeho srst se zlepšuje, on si konečně začíná i hrát. Bála jsem se původně, že je nemocný, ale psychika dělá své.

Z Marlenky, která se též dlouho neprojevovala, je nyní hravá, společenská a mazlivá, nekonfliktní kočička.

Kamilka je takový nevýrazný miláček, je konfliktní, takové tiché polokotě.

Bukowski, který je stále léčen na ušní zánět a rýmu, se zotavuje, ale v kolektivu a ani s lidmi se mu moc nelíbí. Dnes má otevřenu klec, ale nechce z ní mezi ostatní. Bude vrácen do původní lokality, kde žil nyní, jídlo tam je zajištěné.

Plachou Leu, která měla být vrácena do Štětí a která se sama rozhodla zůstat v Dobříni, jsem zahlédla na zahradě, tak jsem ráda, že se tu drží. Asi tušila, že ve Štětí by strádala a u nás má kolem domu spoustu jídla a úkrytů před nepřízní počasí.

Trochu mě trápí Zuzanka, už není tolik konfliktní jako na začátku, ale hodně tloustne a já nevím, jak to vyřešit. Nemohu držet o hladu ostatní kočičky, Zuzanka by proto potřebovala co nejrychleji domov, kde by byla jedinou kočkou a mohla se jí potrava regulovat. Takhle nám brzy praskne.

Všem Vám přeji hezký den, Míla