Dnešek byl skvělý v tom, že nebylo moc vysilujících telefonátů a žádná návštěva, takže jsem se mohla celý den věnovat Sluníčkům.

Vzhledem k velikému počtu kočiček, zvláště koťat, je tím spojeno i větší množství především koťat, která marodí.
Kocourek Vrbík je na tom neustále špatně. Přes den mi přišlo, že se trochu zlepšil, večer jsem však usoudila, že tomu tak není. Má silnější antibiotika, ale ani ty nezabírají. Maličko si lízne jídla, ale jeho zájem a množství snědeného jídla každým dnem klesá. Musela jsem dneska přistoupit ke krmení stříkačkou. Druhý den dostává infuze, srst se zhoršuje, je unavený, mám vážné podezření na FIP. Na vodu v dutině břišní to ještě nevypadá.
Kocourek Mikasík se v jídle též jen tak rýpe. Nehraje si, je kost a kůže. Nyní dostává léky na odčervení a antibiotika. Vypadá lépe než kocourek Vrbík, ale to mě nijak neutěšuje, je to již několikátý den. Nakrmila jsem ho stříkačkou, ale on to záhy vyzvrátil.

Černé kotě od Čtyřlístků Fifinka má horečku. Přestala pít mlíčko a pořád leží. Nejprve jsem si myslela, že je to Pinďa se zlomenou nožičkou, ale Pinďa už docela dobře chodí, nožička ho bolí daleko méně. Fifinka přestala jíst a během několika hodin mi přijde o hodně menší, že jsem si ji s Pinďou spletla.
Zrovna jsem přidala ke Čtyřlístkům a k Brundě malého Gryfíka, tak doufám, že to od Fifinky nechytí. Gryfík je mezi koťaty ve své živlu. Lítá – tedy batolí se a padá – už na ně i doráží, snaží se si s nimi hrát, Brunďa ho však vždycky převálcuje. Baští konzervu, spíš se na talíř s jídlem vrhá, hltá a šlape v něm. Brunďa byla menší než Čtyřlístková koťata a teď je skoro jednou tolik větší a hlavně těžší. Je moc krásná. Všichni jsou moc legrační, když k nim přijdu, sápou se všichni po mě, lezou mi po nohavicích, chtějí se chovat a mazlit. Je mi jich líto, že mám na ně tak málo času.

Z vedlejší místnosti koťata – Milagros, Rosalinda, Křesinka, Košťálka a Casiopea, jak mě slyší, tak ke mně běží a také se chtějí chovat, pít mlíčko z lahve, ověšují mě sebou, jsou tak sladká. Milagros je sice po panleukopenii pořád o dost menší než její ségra, ale vypadá už hezky a má chuť do jídla.

Bróďa se celkově zlepšil, průjem přestal, dostává dietu po Toníčkovi se sníženým obsahem proteinů a enzymy na funkci slinivky, což mu svědčí, spravil se. Abych však neměla dlouho radost, začal zvracet vodu s krví a dneska přestal jíst. Přestaly již fungoval dlouhodobá antibiotika a už je tu zase problém.

Čekanka se mi zdá o hodně lepší, spravila se, není tak vysušená, chutná ji jíst, chodí se slunit do voliéry.

Kotě Keliška má očičko pořád špatné, kapeme, mažeme. Marcelce se očička zlepšují, také kapeme. Jinak se všichni s rýmou zlepšili, ale občas slyším někoho prskat a strašně se bojím, že se rýma někomu vrací, byl by to nekonečný příběh.

Kocourek Smouki hodně „zlobí“, vyžaduje pozornost, je jako z divokých vajec, nejde udržet v jedné místnosti, musí být všude se mnou a chce mě mít jen pro sebe. Při krmení koťat mě od nich odstrkuje, lítá po celém domě, mám ho pořád pod nohama, všude proklouzne a já tomu nestíhám zabránit díky jeho hyperaktivitě. V noci mi spí na hlavě, těžce snáší, když se mnou nemůže být v noci, o to více pak ve dne zlobí. Je hodně chytrý a někdy poslouchá jako pejsek, vlastně se tak i chová. Je to „vlezdoprdelka“.

Mrňata maminky od holobytů jsou ve voliéře u garáže v boudičce a dneska sami vylezla ven, i když je to poměrně vysoko. Viděla jsem, jak jeden chlapeček se vyškrábal do velkého záchoda a čůral tam. Dalo mu to tolik práce a to má v předsíňce boudy maličký záchůdek, asi si tam nechtějí „smrdět“. Jsou čistotná, i když jim dá tolik práce se z boudy dostat ven, vylézt do záchůdku a vyškrábat se zpátky do boudy. Jsou to úžasné mourovaté kuličky. Zítra je musím vyfotit.